Sex s roboty, mobil místo přátel i dítě na objednávku: Kam až zajde izolace lidí?

Když před více než 40 lety psal známý etolog a nositel Nobelovy ceny Konrád Lorenz knížku Osm smrtelných hříchů, v níž popisoval neblahé důsledky přelidnění planety, vyhasnutí citů, tlaků na výkon a soutěživost, možná ani netušil, o kolik tragičtější bude situace ve třetím tisíciletí. Zejména v moderních společnostech globalizovaného, hlavně západního světa. Čím víc nás ve městech je a čím vyspělejší technologie vlastníme, tím více se odcizujeme a izolujeme. Komunity a malá společenství, dříve tak běžná, dnes skoro neexistují. Jsme v moři lidí, v MHD, v práci, v nákupních centrech, na Facebooku, a přesto – čím dál více sami. Sami si taky jdeme za svým, sami žijeme a sami se rozhodujeme. Občas tomu vznešeně říkáme individualismus. Nebo taky nezávislost. 

Podle průzkumů roste počet jednočlenných domácností v celé Evropské unii, singles průměrně tvoří už zhruba třetinu všech domácností, což převedeno na čísla znamená 72 milionů lidí. I v Česku počet lidí žijících osamoceně stoupá. Důvodů, proč tomu tak je, je více, ale mezi ty hlavní patří jednak násobně větší možnosti než dříve, ať už pracovní či osobní,  a také to, že se stále více neradi přizpůsobujeme. Ostatně, jsme k tomu jaksi „vedeni“. Z mnoha stran, ať už jde o média či reklamu, slyšíme,  že se máme prosadit, jít si za svým a hlavně pěstovat individualismus, o němž škarohlídi tvrdí, že je to vlastně jen zamaskovaný egoismus. 

Pořád ve spojení

Informační technologie nám původně měly pomoci sblížit se na dálku s těmi, s nimiž se třeba nemůžeme potkávat denně. Někdy to funguje. Zároveň však stále častěji platí, že si technikou nahrazujeme vztahy běžné. A tak vlastně není dnes už vůbec ojedinělý výjev, když v restauraci u stolu spolu sedí dva či více lidí, ale místo, aby koukali na sebe a komunikovali navzájem, očima hypnotizují displej svého chytrého mobilu.Polský sociolog Zygmund Bauman tvrdí, že dnes už dělíme život na online a offline verzi. A kvůli tomu, jak se urputně snažíme být na sobě navzájem nezávislí, ztrácíme schopnost domluvit se s ostatními na spolužití a mnohdy vnímáme bez periferního vidění jen to své. 

Dítě na objednávku

Dokonce ani tuha žen po těch a mateřské pudy nevedou k zakládání rodin. Tuto úlohu obstarávají reprodukční kliniky. Přesně vyselektovaného „otce“ pro své budoucí dítě si totiž mohou vybrat pomocí pár kliknutí. Na internetu. Z největší spermabanky na světě, firmy Cryos International. Ta začínala kdysi jako varianta pro bezdětné heterosexuální páry, před 15 lety přibyly lesbické páry a dnes podle majitele vedou single ženy. Ty si zmrazené sperma v prvotřídní kvalitě objednají na síti, zaplatí kartou a do 24 hodin jim je kurýr přiveze domů. Pomocí speciální injekční stříkačky je pak dle návodu snadno aplikují. Něčím tak předpotopním, jako je milostný akt s mužem, se nemusejí vůbec zabývat. 

Ideální žena, ale z mnoha součástek

Na konci října získala saudskoarabské občanství pohledná žena Sophia. „Jsem šťastná, jsem úplně nadšená,“ řekla při prvním rozhovoru. Později poskytla ještě další rozhovory, a dokonce se objevila na titulní straně časopisu Elle. Na celé situaci by možná nebylo nic až tak moc zvláštního. Až na to, že Sophia je humanoidní robot. Záměrem je, aby tyto stroje lidem pomáhaly. A to se děje. V posledních letech dokonce i v ložnicích. Nemáte-li zrovna partnera či partnerku, ale máte své touhy, není problém! Robot či robotka je uspokojí.  Připravte si 350 000 Kč, a pak už si můžete vybrat barvu pleti, vlasů, velikost tělesných proporcí a mnohé další. Humanoidi vypadají jako skuteční lidé, některým dokonce bije „srdce“. Připadá vám to jako šílenost? Vítejte v realitě 3. tisíciletí, kdy se nám majitelé klinik „na děti“,  výrobci sexuálních hraček a další obchodníci snaží namluvit, že ke svému životu nepotřebujeme druhé a že si můžeme dělat, co chceme, bez ohledu na ostatní. 

 

Je načase se probrat

Civilizace vznikla díky vzájemné provázanosti lidí, čerpali jsme dovednosti a zkušenosti od jiných a oni či jejich myšlenky nám byli inspirací. Abychom se uživili, ubránili divé zvěři nebo čelili katastrofě, museli jsme spolupracovat. Ačkoliv dnes za určitých podmínek zvládneme žít skoro sami, výhra to není. Skutečný vztah přece nelze nahradit supervýkonným robotem, stejně jako otce dítěti nenahradí nějaká ampulka. A pokud ani tyto argumenty nejsou dost, tak si připomeňme, že podle studií lidé žijící v manželství a senioři obklopení vnoučaty žijí déle. Samota nám zkrátka nesvědčí, i proto se dodnes používá, třeba ve věznicích, jako trest. 

@svetzeny