44 Kč
Paní Jaroslava se o svou vlastní dceru vždy starala svědomitě a tak, jak věřila, že je nejlepší. Měly hezký vztah a všechno klapalo. Když dceru bolelo srdíčko, byla s ní. Když se něco nedařilo, podporovala ji a snažila se, aby dcera věděla, že stojí při ni kdykoliv.
Pečovala o svou dceru tak, jak jen mohla. A věřila, že když bude náhodou někdy potřeba, dcera se postará o ni. Myslela si, že to bude přesně tak, že jí splatí její lásku a péči. Věřila, že dožije u své dcery, v její péči.
Léta ubíhala, paní Jaroslava se dovedla o sebe postarat a věřila, že tomu tak dlouho zůstane. Jenže zdraví má člověk jen jedno a netrvalo dlouho a vypovídalo službu. Tělo chátralo a stále potřebovalo víc a víc péče.
A paní Jaroslava potřebovala péči. A to mnohdy také celodenní. Nezvládá nákupy, vaření, péči o sebe. Těžko se s tím smiřovala, pořád věřila, že se o sebe postará. Jenže to už nešlo. Tak mohla nastoupit dcera a její péče. Jenže to se bohužel nestalo.
Dcera rozhodla, že se o mámu starat nemůže, nebude a nechce. A vyřešila to domovem s pečovatelskou službou. Bez emocí mámě sdělila, že se bude stěhovat. Paní Jaroslava je tak z jednání své dcery velmi zklamaná.
