Rákosky a hrách už (naštěstí) patří do muzea výchovy a dospělí, kteří tyto primitivní metody používají, sami zaslouží co proto. Moderní rodiče vyslyší apel psychologů, kteří opakují, že děti jedou na pozitivní pohon. Chválit, chválit a ještě jednou chválit, aby kluci a holky měli chuť do dalšího snažení. Nelze nic namítat. Ale čeho je moc, toho je příliš...
Chválené děti si věří a jsou zdravě sebejisté. Rodiče svou spokojenost s dítětem často umocňují cílovou prémií. Vypadá to jako jednoduchá rovnice: „Snaž se, dítko, a budeš odměněno – sladkostmi, penězi, dárkem, výhodou… (doplňte sami).“ Děti pak svým způsobem fungují jako zvířátka – pejsek s vidinou piškotu taky bude panáčkovat, seč mu tlapky budou stačit. Ale z čirého nadšení ho ke krkolomnému cviku nepřinutíte ani náhodou.
Odměna pak přestává být bonusem za dosažení cíle z vlastního nadšení, ale úplatkem, aby ho bylo dosaženo. „Když budeš mít samé jedničky, koupím ti mobil.“ „Když budeš hezky vstávat, koupím ti tu houkající lokomotivu.“ Kdo by nezaslechl či nepronesl podobné úmluvy, které si nezadají s obchodní transakcí. Ale dřív než poběžíte dítěti něco koupit třeba za blížící se vysvědčení, zkuste se zamyslet, kam systém „něco za něco“ může vést. Jednoho dne potomka poprosíte, zda by vám nepodržel dveře, a on se zeptá: „A co za to?“
Někteří psychologové považují systém cílových prémií z dlouhodobého hlediska za špatný. Děti se pak nepotřebují zdokonalovat, tvořit, být samy iniciativní. Hrají na jistotu (zhmotněnou odměnou) a vyvinou jen takové úsilí, které jim zajistí její dosažení. Jinými slovy odměna zvyšuje aktivitu, ale tlumí vášeň a nadšení dětí pro danou činnost. Není řešení slíbit dětem čokoládu, když budou denně číst. Řešením je nabídnout jim zajímavou knížku.
Děti potřebují cítit, že jste také nadšeni, že s nimi sdílíte jejich radost. Představte si jednoduchou situaci. Dítě vám předvádí svůj obrázek. Vaše reakce? „Moc pěkný. Ten se ti povedl.“ Vyřízeno. Jako soudce jste zhodnotili jeho schopnosti. Dítě dostalo porci chvály formulkou, kterou od vás ale slyší při spoustě příležitostí. Zkuste to jinak. Vyzdvihněte třeba detail či barvu z malůvky, připojte své mínění a nehodnoťte jen výsledek. „Líbí se mi, že je tam tolik barevných kytiček a jak jsi namaloval/a v lese hříbek.“
Podobný model lze použít na jakoukoli situaci – VY máte radost, že se na fotbale nebál postavit vyššímu protihráči, VÁM se líbí, jak dcera tančila na baletním vystoupení, VÁS dostalo, že si dítko dokázalo zapamatovat dlouhou básničku. Tak mu to dejte najevo! Chválu a materiální dary vyměňte za osobní uznání a ocenění v „ich formě“, které mají na děti motivační efekt, protože se soustředí na průběh činnosti, ne výhradně na výsledek.
Přílišné opěvování se dítěti navíc může oposlouchat a nikde není psáno, že za pomyslné podrbání za uchem bude ochotné později čelit i náročnějším úkolům.
