Dopis mému minulému já: "Neboj se, všechno dobře dopadne,” poodhalila Agáta kousek ze svého deníku

Agáta nechala Svět ženy nahlédnout do svého deníku, který si vede ještě z dob, kdy byla malá holčička. Tehdy se svěřovala deníku se svými pocity, úspěchy, nezdary a časem i prvními láskami. Nejvíce nás ale zaujal vzkaz jejímu "minulému Já" a především rekapitulace etapy života, kdy se s Agátou rozešel její nevěrný partner. Myslela si, že už nikdy nebude šťastná a nezažije hezké chvíle. Jak to nakonec dopadlo?

O tom si přečtěte přímo z pera paní Agáty, která je dnes již zcela jinde.

Milé minulé já,

stála jsem na pomyslném začátku cesty. Bolestivé cesty, která mě stála veškerou energii, důvěru a úsilí. Do vztahu jsem dávala maximum, věděla jsem to. Snažila jsem se být dobrou partnerkou, dávat příteli prostor, neřešit každou pohozenou ponožku na zemi. Vařila jsem, prala, o partnera pečovala. Nebyla jsem služkou, ale taky, a já doufám, že hlavně, kamarádkou a milenkou. Nestačilo to. Hledal štěstí jinde a našel. Paralelně s naším vztahem udržoval i vztah s někým jiným. A to docela dlouhou dobu. A postupně se všechno stupňovalo. Ponižoval mě. A já jsem pak zjistila, co je příčinou. Nedokázala jsem pochopit, proč mi tohle udělal. Proč?

Vlastní štěstí

Neohlížel se na nikoho, ani na mě. Své štěstí si našel a šel za ním i přes mrtvoly. Obětoval náš vztah, zraňoval mě a ubližoval. V té době mě to nejhorší teprve čekalo. Nedokázala jsem pochopit, že mé štěstí není závislé na něm, ale jen a pouze na mě samotné. Nikdo jiný, jen a pouze já. Když přišel, sbalil si věci a suše mi oznámil, že už půl roku má přítelkyni jinde a já jsem ta, kterou opouští, bylo mi hrozně. Sesypal se mi můj vysněný domeček z karet. Bylo to příšerné období, kdy tělo vypoví službu a mysl je zastřená mlhou, kde pomyslně nejde vidět ani na metr. Nevím, jak jsem v té době fungovala. Nevěděla jsem, jestli je den nebo noc, jaký je den v týdnu. Všechno mi splývalo jen ve všudypřítomný smutek. Chodila jsem jako tělo bez duše. Bez radosti, bez štěstí. To vše předtím záviselo od něj. On byl mé štěstí, má radost. Tedy alespoň tak jsem si to myslela.

Nic mě nebavilo

Neměla jsem z ničeho radost. Dělala jsem věci, které jsem dělat musela. Chodila do práce, na nákup, občas něco snědla. Takový kolotoč, takový autopilot. Nemohla jsem číst, protože mi písmenka nedávala smysl, filmy v televizi mi přišly bezduché. Když jsem venku potkávala zamilované páry, pohled na ně mi vrtal jako nůž v čerstvé ráně. Měla jsem pocit, že dobře už bylo. A už nikdy nebude. A nečeká mě už nikdy nic hezkého. Nic, co by mě mohlo bavit, z čeho bych se mohla radovat a užívat si to.

Maličké krůčky ke zlepšení

Čas je ten nejlepší lék, je to klišé, ale taky pravda. Lépe jsem se začala cítit až po několika měsících. První den, kdy jsem se usmála a taky zasmála, přišel sice po delší době, ale asi to tak mělo být. Prostě jednou přišel. Nebylo to úplně pryč, ale zdálo se to daleko. Měla jsem si dopřát čas na uzdravení, na návrat k sobě samé. Nevědomky jsem se zaměřila na sebe. Snaha zaplnit svůj volný čas znamenala čas na vlastní seberozvoj, ujasnění si priorit a toho, co vlastně chci.

Vztah, který má smysl

Tohle všechno bylo nezbytné pro to, abych si k sobě přitáhla a našla muže, který viděl a uznal mou hodnotu. Takový, který stavěl vztah na stejných základech, který viděl život stejně jako já. Respektuje mě, nevidí ve mě jen nějakou náhražku. Máme společnou budoucnost, stavíme na pevných bodech a dopřáváme si čas spolu i sami. Našla jsem svou vlastní hodnotu, své vlastní místo v životě. Uzdravila jsem sebe, a tím i změnila vztah k mužům. Už znám svou cenu a vím, že opravdová láska je o něčem zcela jiném než o obětování.

Jsem šťastná. A mému vlastnímu minulému Já bych chtěla vzkázat, že mu děkuju. Za to, že mi ukázalo, co už nikdy nechci. A za to, že mi dovolilo vypěstovat si postupně mé nové, silnější, spokojenější a sebevědomé Já. 

Paní Agátě se povedlo najít ztracenou důvěru v muže, a tím i poznat svou vlastní hodnotu. Máte ve svém okolí stejný nebo podobný příběh? Podělte se s námi o něj! Zároveň si můžete přečíst příběh paní Daniely, která se snaží vštípit synovi základní hodnoty a také to, jak se ve skutečnosti chovat k ženám.