V současné době lze přístupy rodičů během pandemie rozdělit do tří skupin, přičemž každá rodina zastává jiný názor na to, jak by se jejich děti měly během pandemie chovat. Některé rodiny jsou opatrnější, jiné zase chtějí, aby si jejich děti zachovaly sociální vazby. Zjistěte, do které skupiny patříte vy a jak najít shodu s rodiči kamarádů vašich dětí.
V současné době se rodiče dětí rozdělili do tří skupin, které se snaží najít kompromis, aby zachovali přátelství svých potomků, ale někdy je to opravdu těžké. Každá rodina má totiž jiný názor a zavedená pravidla, takže co je jednomu dítěti dovoleno, je jeho kamarádovi zapovězeno. Některé rodiny jsou opatrnější, jiné se chovají jako před pandemií. Tyto rozdíly pak vedou k tomu, že jsou narušeny přátelské vazby dětí a dochází i ke konfliktům mezi jednotlivými skupinami rodičů. Některé děti se mohou v důsledku toho cítit odmítnuté, jiné zase opuštěné.
Nedávno se touto problematikou zabýval průzkum Burke and Seed Strategy, který zkoumal postoje lidí během pandemie. Průzkumu se účastnilo více než 2000 Američanů a byly identifikovány tři skupiny rodičů na základě jejich názorů a chování v době pandemie. Těmito skupinami jsou rodiče ochranitelé, empatičtí rodiče a vysílení rodiče.
Rodiče ochranitelé jsou připraveni ochránit své dítě před nákazou za každou cenu. V jejich rodině jsou zavedena přísná pravidla, dbá se na správnou hygienu, omezení sociálních kontaktů na naprosté minimum a striktní dodržování všech pravidel. Často k tomu rodiče mají objektivní důvody, jakými může být nemoc v rodině, ale také sem spadají možná až přehnaně úzkostní rodiče. Od svých dětí obvykle tento typ rodičů může slyšet věty jako: „Ale proč já nemůžu? Petrovi od sousedů to dovolili.“ Jejich děti se mohou cítit vyloučené z kolektivu a osamělé.
Empatičtí rodiče se snaží najít zlatou střední cestu mezi ochranou před nákazou a zachováním sociálních kontaktů. Cítít zodpovědnost za svoji rodinu i širší komunitu. Řídí se dle odborných rad a pravidla jejich rodiny jsou také poměrně přísná. Přesto se však snaží najít alespoň nějaký kompromis, narozdíl od první skupiny by například dětem dovolili hrát si za určitých pravidel venku, kde je nižší riziko nákazy.
Sem spadají rodiče, kteří už jsou z pandemie unavení a vyčerpaní po všech stránkách. Tato skupina to má těžké, snaží se skloubit péči o děti, práci a zároveň často řeší i finanční problémy. Právě starost o rodinný rozpočet jim dělá spíše vrásky na čele než strach z toho, že by onemocněli. Tato skupina rodičů si cení své osobní svobody a pravidla poruší v případě, že je to nutné, aby zajistili potřeby své rodiny. Často se také v rámci zachování duševního zdraví zapojí do aktivit, které by ostatní dvě skupiny považovaly za rizikové. Jejich pravidla fungování během pandemie jsou méně přísná, což dvě výše zmíněné skupiny může znepokojovat. Jejich děti často bojují s odmítnutím, kdy nechápou, že jejich kamarádům není dovoleno to, co jim.
Důležité je snažit se být empatický a vzájemně se pochopit, nepokoušet se svůj názor vnutit jiné skupině rodičů. Hlavní je komunikovat toto sdělení i dětem. Vysvětlit jim, že to, že si s nimi odpoledne nepřijde hrát Pepa s Aničkou neznamená, že už nejsou přátelé, jen se o ně rodiče bojí. A obráceně, pokud se o dítě bojíte, sdělit mu, z jakých důvodů ho chráníte a proč je návštěva kamaráda rizikem. Dále to chce hledat bezpěčné způsoby komunikace. Dnes spolu děti běžně komunikují přes sociální sítě, mohou si například zavolat přes videohovor nebo napsat na chatu. Některé děti se během pandemie vrátily i ke psaní dopisů, čímž si jednak procvičí psaní a také je to baví. Kompromisem také mohou být venkovní aktivity, například společná projížďka na kole s dostatečným rozestupem. Je také dobré se jako rodič více zapojit a například si s dětmi zahrát společenskou hru nebo skládat puzzle, aby jim tolik nechyběli jejich kamarádi a děti měly pocit, že se jim někdo věnuje.
