Že vás potomek občas dokáže vytočit, je jasné. Přesto se nikdy nenechte strhnout ke křiku. Pro dítě je takový projev velice bolestný a zasahuje ho mnohem víc, než si možná myslíte.
Psychologové se shodují, že děti velmi těžce nesou, když na ně křičíte (ostatně to snášejí velmi špatně i dospělí!) – bez nadsázky to lze nazvat psychickým týráním. Bohužel právě křik nervózních matek i na batole v kočárku je dnes velmi častý.
„Seřváním“ děcko jen zatvrzujete a vyvoláváte v něm úzkost. Navíc ho paradoxně učíte, aby se také snažilo „vyřvat si“, co chce. Do dospělosti si pak může odnést frustraci spočívající v tom, že jinak než křikem nebude umět argumentovat. Anebo naopak ustoupí od svých názorů, když na něj kdokoli zaječí…
To ovšem neznamená, že byste se měli stále tvářit jako hráči pokeru. Samozřejmě že když si potomek hezky uklidí v pokojíku, promluvíte na něj jinak, než když si udělá z obýváku fotbalové hřiště a prokopne okno… Jde o to, aby přísný tón hlasu nesklouzával k hysterickému jekotu a svou intenzitou netrhal bubínky…
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
