Příběh čtenářky: Zkažená pověst naši rodinu málem zruinovala!

Podle příběhu čtenářky Evy zpracovala Jana Žáčková.

S manželem Patrikem se nám před časem splnil sen. Pořídili jsme si hotýlek v Jizerských horách. Toužili jsme po tom od té doby, co jsme se seznámili. Vychovávat své děti na zdravém vzduchu, stranou městského stresu. Cesta k tomu snu byla ale strastiplná. Něco našetřit, posbírat zkušenosti... Naštěstí když jsme objevili dům, který odpovídal našim představám, banka nám dala úvěr a my mohli začít s rekonstrukcí. Výsledkem byl romantický hotýlek s devíti pokoji a útulnou restaurací.
Rozjezd našeho podnikání byl sice pomalejší, ale díky slevovým akcím a doporučením si k nám hosté cestu našli. Snažili jsme se o ně starat, jak nejlíp jsme to uměli, a oni nám to opláceli tím, že se vraceli a psali nám na webovky milá hodnocení.

Nic není dost dobré

Idylka ale jednoho červnového týdne skončila. Ubytovali se u nás dva pánové. Bohužel byla zrovna rozkopaná silnice, která k nám vede, a muselo se jet objížďkou. Schválně jsem jim kvůli tomu ještě volala a omlouvala se. Stejně ale přijeli pěkně naštvaní a vedli řeči typu: „To je díra, sem ani navigace netrefí.“ Snažila jsem se jejich chování, které mi přišlo dost na hraně, přehlížet, ale nezlepšilo se ani během pobytu. Naopak. Všechno jim vadilo, na všechno si stěžovali. Pokoj je malý, výhled z balkonu do stromů si taky nepředstavovali. Na naši pečlivě udržovanou saunu se podívali tak štítivě, že ani nemuseli říkat, že ji využívat nebudou.Když si stěžovali, jaká je tady nuda, měla jsem co dělat, abych se udržela a nezeptala se jich, proč tedy jezdili do hor, když jim krásná příroda a sluníčko nestačí. Na vedlejším statku jsme jim nabízeli domluvené vyjížďky na koních, půjčujeme horská kola, nedaleko jsou tenisové kurty... Prostě všechno bylo špatně a já už se těšila na den, kdy konečně odjedou, aby tu zase zavládla pohoda. 

A sleva by nebyla?

Ti dva pánové nám ale připravili pěkný šok. Když nám předávali klíče a měli jsme vyrovnat doplatek za pobyt, prohlásili, že už nám žádné peníze nedají. Záloha prý je za dovolenou v takové hrůze víc než dost. Vyžadovala jsem peníze doplatit. „Tak nám aspoň dejte nějakou slevičku, za všechny ty nepříjemnosti,“ zkoušeli to. „Nebo snad toužíte po tom, abychom vám napsali na internet negativní hodnocení?“ To už mě rozčílilo. Označila jsem jejich chování za vydírání a nakonec jsem se doplatku dočkala. Ale okořeněného větou: „Vaše rozhodnutí!“

To máte za to!

Nebyly to plané výhrůžky. Hned druhý den se na našich webovkách objevil velmi nelichotivý popis jejich pobytu. To ale nebylo všechno. Když jsem procházela stránky s hodnocením hotelů, šly na mě mdloby. Ti dva tam pod různými jmény na náš hotel házeli špínu. Museli to být oni, protože ještě nikdy jsme neměli negativní hodnocení a teď najednou tolik? Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Stornované rezervace, prázdné pokoje, sezona v červených číslech. Až na několik stálých hostů k nám skoro nikdo nejezdil. Trvalo přes rok, než jsme zase přesvědčili lidi, že nejsme špatní. Doufám, že už nás hosté budou hodnotit jen spravedlivě. Další takovou zkušenost bych snad nepřežila.

@svetzeny