Svatba na našem vztahu nic nezměnila

Po mediálně propíraném rozchodu se svým otcem (a trenérem v jedné osobě) musela loni v létě podstoupit operaci nezhoubného nádoru na mozku. Naštěstí vše dobře dopadlo a zanedlouho opět stála na lyžích. K rozhovoru jsme se se Šárkou sešly ještě jako se slečnou Záhrobskou – pár dní nato už z ní byla paní Strachová.

Nedávno jste se vdala. Proč jste volila malou, prakticky utajenou svatbu a jak jste ji prožívala?

Pro malou svatbu jsme se rozhodli s manželem společně a svatba nebyla v žádném případě tajná. Byla dlouho dopředu plánovaná a naši blízcí o ní věděli. Samozřejmě že jsem si svatební den užila. Je to přece oslava lásky těch dvou, proto pouze malá svatba. Chtěli jsme si ten den užít jeden druhého a k tomu nikoho jiného přece nepotřebujete…

V čem je pro vás manželství důležité?

Uzavřením manželství se v našem vztahu nic nezměnilo. Má pořád krásný náboj jako na začátku. Jsem šťastná, že svého donedávna přítele mohu již představovat jako svého manžela.

Jste teď nově paní Strachová. Z čeho máte strach?

Nemám strach. Věřím, že věci, o kterých přemýšlíme, si přivoláváme. Takže bychom měli přemýšlet o věcech, které si přejeme. Přeju si, abychom já i lidé, na kterých mi záleží, byli zdraví a abychom si dokázali život užívat a prožívat. Aby člověk nežil jen pro minulost a budoucnost, protože ta se nám pak vzdaluje.

Kde se vidíte za pět let?

Budoucnost moc neplánuji, ale vždycky jsem chtěla rodinu a děti.

Kolik by těch dětí mělo být?

Dvě by byly krásné.

Uvažovala jste o tom, jak bude probíhat váš návrat po mateřské?

V našem sportu to nejde jako v atletice nebo v klasickém lyžování, kde funguje řada maminek na vrcholové úrovni. Myslím si, že by to nešlo, a ani bych o to nestála. Teď vrcholově sportuji a podřizuji tomu vše. Až se rozhodnu mít rodinu, ukončím sportovní kariéru. Po mateřské chci začít novou kapitolu, ale nevidím se v ní jako aktivní sportovkyně ani jako trenérka.

Nemrzí vás, že i tyhle věci budete muset naplánovat? Vždyť už teď máte plný diář do jara 2014.

To je kvůli termínům závodů a tréninků. V tuto chvíli upínám veškeré síly k tomu, aby to byl rok úspěšný. V roce 2014 se bude rozhodovat, jestli mám energii a motivaci jako lyžařka pokračovat, nebo jestli uzavřu kapitolu lyžování a začnu jinou kapitolu.

Chápe to i váš partner?

Chápe. Víte, k tomu, abyste udrželi vztah, když jste 280 dnů v roce mimo domov, je potřeba neskutečné množství tolerance. A ta se projeví i v dalších věcech.

Co je na lyžování tak fascinujícího, že mu nemůžete odolat?

V dětství a pubertě jsem neznala nic jiného než lyžování. Teprve později jsem začala přicházet na to, jaká je to krása, a začala jsem mít radost z pohybu a rychlosti. Dnes mě fascinuje příroda, ne nadarmo se říká, že máme tu nejkrásnější kancelář.

Musíte si jako sportovkyně hlídat váhu?

Ano, dokonce víc než dřív. Moje tělo má velký výdej, proto musím dbát, co mu dám. V zimě i v létě jsou chvíle, kdy potřebuji rychlou energii, proto mám pořád v batohu tabulku čokolády Milka. Jinak se můj jídelníček skládá ze sacharidů, hodně jím rýži a hovězí maso. Dokážu zůstat hubená, i když jím čokoládu.

A jinak nehřešíte?

Samozřejmě že je občas potřeba dát jazýčku to, na co má chuť. Třeba mám někdy chuť na smažený sýr.

Jakým způsobem relaxujete?

Dívám se na filmy, seriály, čtu – hlavně v zimě, když trávím volno po hotelích. Přes léto jezdím na koni, chodím na jógu a letos chci začít tancovat.

Foto: Jan Vágner (1)

@svetzeny