Přejít k hlavnímu obsahu

Michaela Badinková: Cítím se svobodnější a šťastnější, než když mi bylo dvacet

Proslavila ji role Veverky Zrzečky v Básnících. Od jejich natáčení uběhlo už čtrnáct let. Michaela Badinková (39) za tu dobu změnila barvu vlasů, narodily se jí dvě dcery a přestala být vegetariánkou. Přesto jsou věci, které měnit nehodlá...

Máte stále tlačítkový telefon. Proč si nepořídíte nový?

Ráda žiju v přítomnosti. Pracuju na tom, abych si užívala každý den. A štvou mě lidé, kteří pořád koukají do mobilu. Jsou chvíle, kdy si můžete povídat, a jim není líto, že je nevyužijí. Navíc nemám čas v jednom kuse na něco klikat. Nehraju hry ani nemám propojení se sociálními sítěmi. Nechápu maminky s dětmi, které každý den něco sdílejí. Když snídáme, tak snídáme, a nevím, proč by na to měl koukat někdo jiný. V tomhle jsem konzerva. 

Žít přítomností je vaše životní filozofie?

Dřív jsem žila divadlem nebo nějakým velkým projektem. Jakmile skončil, přišlo vzduchoprázdno. Až děti mě naučily žít banalitami. Člověk začal být rád za drobnosti, které jsou vzdálené tomu, že vám lidé tleskají na jevišti a že jste nominovaní na nějaké ceny. Zjistila jsem, že těšit se ze společných chvil a procházek v lese mě naplňuje. 

Příští rok v lednu oslavíte čtyřicítku. Řešíte svůj věk?

Pořád mám pocit, že jsem dost mladá. Cítím se na dvacet. Není to klišé. V některých věcech si víc věřím, jsem svobodnější, nepotřebuju soudy okolí o tom, jaká jsem, a dokonce se možná cítím i šťastnější, než dřív.

Říká se, že čtyřicítka je nová třicítka, takže se asi máte na co těšit...

Jestli to je takhle, tak v tom případě tleskám. A víte, že si tak i připadám? Asi je to hlavou. Dřív jsem se zabývala zbytečnostmi. Teď jsem je dokázala pustit z hlavy a cítím se líp. Navíc jsem začala cvičit, zhubla jsem a mám pocit, že mám víc životní energie, než jsem kdy měla.

Vaším partnerem je herec Jan Teplý. Seznámili jste se v divadle?

Tereza Kostková vzala Honzu na naše představení. Začali jsme spolu chodit a za tři týdny jsme spolu bydleli. Zatím nám to vydrželo patnáct let.

Co je podle vás pro takhle dlouhý vztah důležité?

Mluvit spolu. Když jsou nesnáze, tak si spolu otevřeme láhev vína a všechno si vyříkáme. Nebylo to takhle hned, museli jsme se to učit. Muži se víc uzavírají do ulity. Za ta léta ale Honza pochopil, že je dobré věci říkat nahlas. 

Celý rozhovor najdete v listopadovém vydání Světa ženy

Z focení pro Svět ženy