Telemedicína je užitečná, osobní kontakt lékaře s pacientem ale nenahradí – říkají praktici. Určovat diagnózu na dálku, i když z videa nebo obrázku, může být podle nich dokonce nebezpečné. Pokud není zbytí a je třeba přistoupit k takovému bezkontaktnímu ordinování, pak se musí odehrávat jenom mezi pacientem a jeho lékařem. Bez prostředníků. Lékař totiž své pacienty dobře zná. Ví, jak obvykle stonají a nakolik se může spolehnout, že mu přesně dokáží popsat potíže, které je trápí. Stejně tak je obeznámen s jejich osobní i rodinnou anamnézou a prostředím, ve kterém žijí. Umí „číst mezi řádky“ a nejlépe tak vyhodnotit jejich zdravotní stav.
„Koronavirová krize ukázala význam distanční péče v ordinacích praktických lékařů. Je zřejmé, že telemedicína se stane běžnou součástí naší práce a tento trend podporujeme. Zároveň ale varujeme před unáhleným zaváděním narychlo připravených telemedicínských hurá projektů do praxe,“ říká MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů. Podle něj je elektronická komunikace s pacientem pro většinu praktických lékařů již mnoho let běžnou součástí jejich práce. „Ukázalo se, že v krizi si praktičtí lékaři vystačili s telefonem, mailem a dalšími běžně dostupnými komunikačními kanály typu WhatsApp nebo Skype. Nyní, po restartu zdravotnictví a návratu našich praxí k normálu, je na čase začít diskutovat o tom, jak má distanční péče v našich praxích vypadat v období mimo krizi. Jaké prostředky telemedicíny jsou pro naši práci optimální, kde jsou jejich limity a jak by měly tuto péči hradit zdravotní pojišťovny,“ doplňuje MUDr. Šonka.
Všechny organizace praktických lékařů – Sdružení praktických lékařů (SPL), Společnost všeobecného lékařství (SVL ČLS JEP) a Mladí praktici upřednostňují vlastní zabezpečenou online komunikaci lékaře se svými pacienty – bez prostředníka. A proto nepodporují účast v takových projektech, jako je například v poslední době medializovaná Virtuální čekárna.
Podle předsedy SVL doc. MUDr. Svatopluka Býmy CSc. není optimální, aby konzultaci s pacientem prováděl lékař, který jej nikdy neviděl. „A je zcela nesystémové, aby takovou péči provedenou jiným lékařem hradila zdravotní pojišťovna, pokud má pacient k dispozici svého registrujícího lékaře. Ze zdravotního pojištění má tedy být hrazena pouze distanční péče, kterou poskytuje registrující praktický lékař svému registrovanému pacientovi, nebo ambulantní specialista svému dispenzarizovanému pacientovi. Vše ostatní by jako nadstandardní poradenské služby měl hradit pacient,“ doplňuje doc. Býma.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
