Advent je doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Je také obdobím klidu, pohody a příprav na nejkrásnější svátky v roce. Tradice, jako je trhání barborek, zapalování svící na adventním věnci či návštěva rorátů, připomínají starobylé aktivity a zvyky tohoto období. Víte, jak vše vzniklo?
Slovo „advent“ pochází z latinského „adventus“, což znamená „příchod“. Advent označuje období čtyř týdnů před Štědrým dnem, které symbolizují očekávání příchodu Ježíše Krista. Tato tradice sahá až do 4. století, kdy církev začala připomínat nejen první příchod Krista, tedy jeho narození, ale také očekávání jeho druhého příchodu, tedy znovuzrození.
Adventní věnec je jedním z nejvýraznějších symbolů adventního období. Jeho původ sahá do 19. století, konkrétně do Německa, kde jej poprvé vytvořil luterský pastor Johann Hinrich Wichern. Tento kazatel se staral o chudé děti v Hamburku a během adventu hledal způsob, jak jim přiblížit atmosféru očekávání Vánoc.
Kruh věnce je symbolem nekonečna, věčnosti a spojení s Bohem. Jeho kulatý tvar také připomíná koloběh života. Chvojí neboli zelené větve obvykle z jehličnanů představují život a naději, protože jehličnany zůstávají zelené i během zimy. Adventní věnec má obvykle čtyři svíčky. Každá svíčka odpovídá jedné adventní neděli. Zapalování svíček symbolizuje postupné přibližování se k narození Krista a světlo, které přináší. Správně by tři svíčky měly být fialové a jedna růžová, dnes už se ale používají různé barvy.
Advent je nejen obdobím duchovní přípravy, ale také časem rozjímání, odpočinku a rodinného setkávání. Každá ze čtyř adventních nedělí má své specifické jméno a symboliku:
Na první adventní neděli na adventním věnci se zapaluje první fialová svíčka proroků. Tato svíčka je vzpomínkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Tato neděle se nazývá také železná a připomíná naději.
Na druhou adventní neděli přichází na řadu fialová svíčka betlémská, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky. Této neděli se říká bronzová a symbolizuje mír.
Na třetí adventní neděli se rozsvítí růžová svíce, takzvaná pastýřská, jenž vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz. O třetí neděli mluvíme jako o stříbrné a nese poselství radosti.
Na čtvrtou adventní neděli vychází poslední fialová svíčka neboli andělská, představující mír a pokoj. Čtvrtá adventní neděle může připadnout na Štědrý den. Bavíme se o zlaté neděli, jež značí lásku a očekávání blížícího se Kristova narození.
Trhání barborek je starý lidový zvyk, spojovaný se svatou Barborou (4. prosince), mučednicí, která byla podle legendy odsouzená na smrt a sťata vlastním otcem. Cestou na popraviště si utrhla větvičku, která jako zázrakem uprostřed zimy vykvetla. A od té doby se barborky trhají. Trhat by je měly zejména mladé dívky, které se touží vdát. Pověst praví, že se tak stane, pokud je dáte do vázy a ony do Štědrého dne vykvetou. Dnes už se z této tradice stala spíš okrasná záležitost, ale proč k ní nemít zajímavý příběh? V některých oblastech České republiky si děti na svatou Barboru dávají za okno punčochu. Pokud byly hodné, nadělí jim do ní Barborka drobné pamlsky a ovoce.
Jedna z nejznámějších legend vypráví o třech chudých dcerách, které neměly věno na svatbu a byly proto ohroženy životem v bídě. Mikuláš jim tajně hodil váček se zlaťáky oknem či komínem, aby je zachránil. Tento příběh dal základ tradici obdarovávání. Postava svatého Mikuláše byla spojována s milosrdenstvím, štědrostí a ochranou dětí. Jeho svátek, slavený 6. prosince, je příležitostí k rozdávání drobných darů. Postavy čerta a anděla se přidaly později a odrážejí střet dobra a zla. Čert a anděl spolu s Mikulášem vytvořili trojici, která symbolicky ukazuje na důsledky lidského chování a na potřebu nápravy. Proto děti, které zlobily, ve svých mikulášských balíčcích někdy nacházejí také uhlí nebo syrové brambory.
Svátek svaté Lucie připadá na 13. prosince a ocení ho zejména ženy, které by se v tento del měly vyhýbat jakékoliv práci. V minulosti se v tento den zakazovalo drát peří, tkát, prát a příst a pokud to žena porušila, mohla jí Lucie naplnit koš prázdnými vřeteny, které by žena musela ihned napříst. Dříve se ženy z vesnice převlékaly za Lucie a chodily kontrolovat sousedky, jestli tradici opravdu dodržují. Pokud sousedku načapaly při práci, provedly jí nějakou zlomyslnost, jako třeba rozfoukaly peří.
Dnešní advent je směsicí tradic a moderních zvyků. Lidé zdobí své domovy, připravují adventní věnce, pečou cukroví a nakupují vánoční dárky. Populární jsou adventní trhy, které nabízejí vánoční atmosféru plnou vůně svařeného vína, perníčků a řemeslných výrobků. Oblíbené jsou také adventní kalendáře, a to nejen u dětí, ale i u dospělých. Původně sloužily ke každodennímu připomínání blížících se Vánoc, dnes většinou obsahují pro děti drobné čokolády či hračky, dospělí si mohou vybrat adventní kalendáře s kosmetikou, svíčkami, čaji, kávou nebo dokonce alkoholem. Ačkoliv si v dnešní době většina lidí stěžuje na to, jak je čas adventu uspěchaný, hektický a plný stresu z toho, aby se do Vánoc vše stihlo, přesto je to období, kdy se na sebe lidé více usmívají a rádi si najdou chvilku na setkání s blízkými i těmi, na které v běžném celoročním shonu čas nemají. A i o tom adventní období je.
www.iprima.cz, www.kudyznudy.cz, www.novinky.cz
