Úskalí emancipace 8: Jak šel čas

Jana Hendrychová | 09/09/2013
Úskalí emancipace 8: Jak šel čas

Přidejte si Svět ženy do oblíbených na Google zprávách

Za svá práva se ženy aktivněji berou teprve zhruba dvě stě let. Možná že stojí za to si některé mezníky v jejich snahách připomenout.

* Potom, co po pádu Bastily vyšla slavná Deklarace lidských práv (vlastně Deklarace práv muže a občana, neboť ve francouzštině člověk = muž), sepsala roku 1791 „první  feministka“ Olympe de Gouges Deklaraci práv ženy a občanky. Dva roky poté skončila pod gilotinou – oficiálně za to, že postrádá ženské ctnosti, ale fakticky za to, že s Francouzskou revolucí sice sympatizovala, ale také ji kritizovala.

* Trvalo ovšem ještě skoro padesát let, než univerzita v Curychu začala přijímat ke studiu ženy (a na pražské univerzitě mohly dámy studovat až od roku 1900, a to ještě pouze medicínu a farmacii).  

* Jako první uzákonil volební právo pro ženy Nový Zéland (už koncem 19. století). Naopak poslední bylo Švýcarsko – až roku 1971! Tehdejší Československá republika uznala volební právo žen hned po svém vzniku a včlenila ho do Ústavy z roku 1920 spolu s paragrafem, že jsou si u nás všichni občané rovni a žádné výsady pohlaví se neuznávají.

* Ve Spolkové republice Německo byl teprve v roce 1977 zrušen předpis, který manželovi zaručoval právo rozhodovat o tom, zda jeho žena bude, či nebude zaměstnaná. 

Modré punčochy

Dámy, které se v polovině 18. století chtěly emancipovat, se scházely v londýnském salonu paní Montagu, aby se vzdělaly. Hlavní slovo tam míval jakýsi vědec, který si liboval v modrých punčochách. Právě kvůli tomu nazval admirál a politik Edward Boscawen spolek jeho ctitelek „modré punčochy“ a tvrdil, že se nescházejí ani tak kvůli seznámení s vědou, jako spíš kvůli klevetění. A proč vlastně ne? Vždyť to se dalo docela dobře zkombinovat – nejdřív si vyslechly přednášku a pak si trošku „zadrbaly“. Podobně to ostatně probíhalo asi i v Americkém klubu dam, který v Praze roku 1865 založila Eliška Krásnohorská s Vojtou Náprstkem, či v Ženském klubu českém, který fungoval od roku 1903. Zatímco u nás má označení „modrá punčocha“ dosud hanlivý nádech, v angličtině už dávno ne – tam se tím míní staromódní vzdělaná dáma.

Foto: Depositphotos (1)

Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře

Nejčtenější články

Příběhy „Babička mi chce nechat byt, ale její nabídka má jednu podmínku,“ říká Veronika

Příběhy „Máma přišla o úspory kvůli sestře a teď čeká, že všechno zachráním já,“ říká Monika

Zábava Kvíz českých archaismů: Rozuměli byste své prababičce? Otestujte se v našem kvízu Čeština se za desítky let výrazně proměnila a některým slovům, která znali naši prarodiče, dnes už rozumí jen málokdo.

Doporučujeme

Načíst další