Třeba si říkáte, že partnera nerozmazlujete, ale kamarádky vám tak často tvrdí opak, že už jste na pochybách. Anebo si naopak myslíte, že ho rozmazlujete, přičemž tchyně vám vyčítá, že nikoli…
Tím, že se budete nimrat v jednotlivostech v rámci „syndromu teplých večeří“, problém nerozlousknete. Jestli je váš partner opravdu „rozmazlený“, se totiž nepozná rozborem vašeho, ale jeho chování. Zjednodušeně lze říci, že čím víc se muž svými postoji a reakcemi podobá dítěti, tím je větší pravděpodonost, že skutečně rozmazlený je.
Jak se pozná rozmazlený chlap:
* Je zaměřený výhradně (nebo téměř výhradně) na sebe a vše ostatní se od toho odvíjí.
* Je náladový a chce, abyste vy jeho nálady respektovala a přizpůsobovala jim své chování.
* Na váš aktuální zdravotní či psychický stav nebere ohled; nezajímají ho vaše momentální starosti, přání ani pocity.
* Očekává od vás stoprocentní servis jako samozřejmost, neoceňuje ho, naopak každou chybku či výpadek kritizuje.
* Chce, abyste se podřizovala jeho přáním a podle jeho potřeb měnila svůj aktuální program.
* Není ochoten hledat kompromisy, chce vždy prosadit svou, a když to nejde, tak se vzteká.
* Jaktěživo vás za nic nepochválí, i kdybyste na sobě dělala uzly a snažila se sebevíc.
Kdo ho rozmazlil?
Na tuto otázku ženy, jež mají (nebo si myslí, že mají) rozmazleného partnera, odpovídají v zásadě dvěma způsoby: 1. JÁ, 2. TCHYNĚ (občas se vyskytne ještě třetí možnost: MY OBĚ).
Co na to říci? Že si potom tedy zkrátka nemůžete stěžovat, protože v prvním případě si za to vysloveně můžete sama a v druhém jste to měla poznat hned a nebrat si ho? To jistě ne – místo přímé odpovědi je vhodnější doporučení: zamyslete se nad tím, kde je ve vašem vztahu SKUTEČNÝ problém, a ten řešte. Protože stížnosti na partnerovu rozmazlenost jsou obvykle spíš zástupné.
Pozor!
Zdánlivá „rozmazlenost“ může být v některých případech projevem skutečné poruchy osobnosti – tedy závažného psychického problému. Nejčastěji se „rozmazleně“ projevují muži s takzvanou hraniční poruchou osobnosti. Člověk, který je jí postižen, vnímá vše, co se mu nelíbí (nebo co odporuje jeho přáním), velice bolestně a v reakci na to se začne chovat vztekle až agresivně. Jeho pocity si můžete představit, jako když někdo prudce hlavou narazí na zeď (mezi sebou a svým požadavkem) – bolest, již to vyvolá, vzbudí jeho nepřiměřeně zlostnou až nebezpečnou reakci. Jde o poruchu, již nelze obyčejným laickým přístupem zvládnout – musí ji řešit odborník (psycholog, psychiatr).
Foto: Depositphotos (1)
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
