V angličtině se říká: Je mezi námi chemie! Přesný český ekvivalent tohoto popisu stavu věcí sice nemáme, ale všichni víme, o co jde, že?
Hormony v lidském těle jako by se při zamilovanosti zbláznily – začnou měnit své obvyklé hladiny, a to způsobem, který je nám příjemný, a navíc nás poněkud proměňuje. Právě to je důvod, proč nemůže zamilovanost vydržet věčně – organismus se prostě po nějakém čase zase nutně potřebuje vrátit do „normálu“. Při zamilovanosti se zvýší produkce:
* Fenylethylaminu (FEA) přezdívaného „hormon lásky“. Patří mezi amfetaminy, což jsou látky podobné opiátům. Díky tomu je zvýšení jeho hladiny tak příjemné. Je to ovšem „droga“, takže je dosti návyková, a nemáte-li ji, chybí vám. Proto se máte tendenci zamilovávat častěji, než je vztahově únosné, anebo si aspoň libujete v čokoládě s vysokým obsahem kakaa, která FEA obsahuje.
* Dopaminu, který v mozku působí podobně jako například nikotin nebo kokain. Není sice tolik návykový, ale jeho nedostatek, například po rozchodu s někým, koho stále milujete, do značné míry může za pocit smutku a beznaděje.
* Serotoninu, „hormonu štěstí“. Ten je příčinou známého pravidla, že vnímáte příjemněji, když se sami do někoho zamilujete (byť neopětovaně), než když se někdo zamiluje do vás. Hladina serotoninu se totiž zvyšuje jen v prvním případě.
* Oxytocinu, hormonu, jehož zvýšenou hladinu zaznamenávají zejména čerstvé maminky (posiluje lásku k dítěti, ochranitelský vztah), ale jeho produkce se zvyšuje i při zamilovanosti, kdy takzvaně nasazuje růžové brýle.
* Vasopresinu, jemuž se říká „hormon věrnosti“. Jeho hladina se prudce zvýší, když se s objektem své zamilovanosti dotýkáte (netřeba zdůrazňovat, že jeho působení je také velmi příjemné).
* Testosteronu, což je sice především mužský pohlavní hormon, ale malé množství ho dokáže produkovat i ženský organismus, pokud dotyčná dáma touží po sexu.
Foto: Depositphotos (1)
