Daleké cesty dětem nesvědčí

Z lékařského hlediska totiž mají být kojenci a batolata doma, u babičky, na chatě – zkrátka ve známém prostředí, na které jsou zvyklí.

Malé dítě v letadle pláče, protože ho bolí uši (neumí vyrovnávat měnící se tlak vzduchu v kabině), je v uzavřeném prostoru s cizími lidmi (jste si jisti, že nikdo z přítomných cestujících nemá tuberkulózu nebo jinou nebezpečnou infekční chorobu?).

V cizím místě bude pít vodu nezjištěného složení a jíst jídlo, které byste mu pravděpodobně doma odepřeli. Pokud jde o kojence, pak bude trpět tím, co se z místní stravy, kterou pojídá jeho maminka, dostane do mléka.

Malé děti si krásu exotiky neužijí, je jim lhostejná. Vydat se k moři, aniž by to pro děti znamenalo útrapy, je lépe, když jsou nejmladšímu členovi rodiny alespoň čtyři roky. A to ještě raději jen k břehům Evropy. Předškolní děti potřebují stálou „základnu“, putovní dovolenou zvládnou fyzicky zdatné děti zhruba od 8 až 10 let. U dětí s chronickými potížemi platí stejně jako u dospělých: je dobré se předem poradit s lékařem. Přímořské pobyty můžou někomu pomoci, jiným ale právě naopak.

Foto: Depositphotos (1)

@svetzeny