Máte pocit, že je život příliš těžký a že už ho neunesete? Tak se zasmějte – máte-li dojem, že vám to nepomůže, mýlíte se. A rozhodně vám to neuškodí, zkuste to!
Minimálně jednou za hodinu se donuťte k úsměvu. Nemusíte k tomu hledat žádné důvody, zkuste to „mechanickou“ metodou: prostě zdvihněte koutky úst, nejlépe natřikrát – maličko, pak víc a potom nejvíc, jak to jde. V poslední fázi setrvejte alespoň deset vteřin.
Brzy zjistíte, že to funguje. K „mechanickému“ úsměvu se přidá psychika a sama vám předhodí důvod, proč nebo na koho se usmát. Nesmíte se tomu ale bránit – neříkejte si, že teď se přece nemůžete usmívat, když je vám tak smutno a nepříjemně… „Hrajte si“ chvíli na to, že jste veselí!
Rozsviťte svým úsměvem i oči – i to jde silou vůle! Někdy se doporučuje představit si jakési světlo uvnitř hlavy, které se pokusíte vyzářit ven. Kdyby vám to nešlo, postavte se před zrcadlo a tak dlouho zkoušejte „zářit“ očima sami na sebe, až se vám to povede.
Přidejte hlasitý smích – pro začátek stačí čtyřikrát denně. Pěkně po vzoru šíleně smutné princezny opakujte „cha cha cha, chi chi chi, che che che, ha ha ha“, až vám to přijde legrační. Opět si však musíte zakázat námitku, že vám vůbec není do smíchu.
Pořiďte si „chechtací pytlík“ neboli dobrou nahrávku vydařeného chechtotu (lze koupit nebo stáhnout z internetu). Poslech si naordinujte nejméně jednou denně – určitě to zabere, smích je naštěstí velice nakažlivý.
Foto: Depositphotos (1)
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
