Ať už se zeptáte psychologů, sociologů, odborníků na efektivitu práce, nebo kohokoli se zdravým rozumem, řekne vám, že po všech stránkách ideální jsou kolektivy smíšené – tvořené muži i ženami všech věkových kategorií. Jenže to je teorie, v praxi to prostě mnohdy není možné. Aby se pobyt na pracovišti plném slečen a paní nestal peklem, záleží na každé z nich i na všech dohromady. Takže využívejte výhod a nevýhody se snažte kompenzovat, jak to jen jde.
Výhody ryze ženského kolektivu:
* Dá se otevřeně povídat o „ženských záležitostech“, které všechny baví a zajímají a na něž ve smíšené společnosti těžko přijde řeč.
* Lze si dopřát určité „intimní“ prohřešky proti bontonu – třeba si povytáhnout punčocháče nebo srovnat podprsenku, aniž by bylo třeba se ukrýt na toaletu.
* Panuje obecné srozumění v určitých názorech, takže mnohá řešení problémů není třeba příliš rozebírat, vysvětlovat nebo hájit.
* Prostředí je kultivovanější (jí se z talíře, mluví se slušněji, neplive se na podlahu, udržuje se pořádek atd.).
* Když přijdete od kadeřníka nebo v nových šatech, většina kolegyň si toho všimne a pochválí vám to.
Nevýhody ryze ženského kolektivu:
* Ženy samy mezi sebou spíše hloupnou, než že by se intelektuálně povznášely – k tomu je motivují muži (je to smutné, ale je to tak).
* Úhel pohledu na řešení pracovních úkolů je příliš úzký, jednostranný, tudíž výsledky nejsou vždy ideální.
* Absence „kohoutka“, kvůli němuž se „slípky natřásají“, snižuje kreativitu a celkový pracovní výkon.
* Celodenním pobytem mezi samými ženami vzniká jakási deformace – po návratu z práce se dámy ke svým partnerům chovají tak, jako by i oni byli jejich kolegyně.
* Že máte nový oděv, sice mužští kolegové nepoznají, ale když vám řeknou, že vám to sluší (byť máte staré šaty), pochvala vás zahřeje více než od žen.