Příběh čtenářky: Zázračné afrodiziakum

„Tak co?“ vyhrkla nedočkavě, ještě dřív, než jsem si stihla objednat. „Už jste se spolu konečně vyspali?“ Právě v tu chvíli se u našeho stolku zastavil mladý číšník. Obě nás sjel pohledem, kterým jako by říkal: „Mohly byste být moje matky, to byste ještě chtěly s někým spát?“ Já zrudla studem, ale Zdena se nenechala vyvést z míry. Šibalsky na něj mrkla: „Se sexem jsou starosti, že jo? To jistě račte znát, mladý muži!“

Musela jsem se usmát. Znám Zdenu, kdyby chtěla, tak toho kluka během dvaceti minut sbalí, ještě dneska by skončili v posteli, on by se do ní fatálně zamiloval, zatímco ona by ho zanedlouho vyměnila za „nový model“. Ještě štěstí, že je momentálně vášnivě zadaná…

V ČEM JE PROBLÉM?

Teprve když jsme usrkly z doneseného vína, odhodlala jsem se přiznat, že ne, že jsme s Přemkem tenhle „Rubikon“ ještě pořád nepřekročili. „A to mu to nevadí?“ vykulila Zdena oči. „Vždyť už spolu chodíte tři měsíce! Jak dlouho myslíš, že ještě vydrží čekat? Není vám patnáct, proboha, abyste se věčně jen vodili za ruku. Uvědom si, že ti je skoro čtyřicet a jemu…?“ – „Čtyřiačtyřicet,“ špitla jsem. Zdena obrátila oči v sloup. „A to jako vážně pořád jen chodíte do divadla a na večeře, jo?“ vyhrkla pohrdavě. „To tě nikdy nepozve domů?“ 

„Byla jsem u něj… několikrát,“ připustila jsem váhavě. „A…? Kde je problém?“ vyhrkla Zdena. „Asi ve mně,“ špitla jsem. „Vlastně ne asi, určitě,“ opravila jsem se. „On je… je něžnej, vášnivej, milej, hezkej… Je to nádhera, když mě líbá, hladí… Jenže já, já nějak nemůžu, Zdeno,“ přiznala jsem se kajícně.

Byla to pravda. Už jsme se s Přemyslem několikrát při mazlení dostali skoro až „tam“, ale já nakonec vždycky couvla. Úplně jsem ztratila chuť, něco se ve mně zablokovalo. Před půldruhým rokem jsem se rozvedla. Bylo to bolestné, nepříjemné… Dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala si vůbec s někým začít. Do Přemka jsem se zamilovala, ale zároveň jsem se hrozně bála, že až se s ním vyspím…

„Tak tě nechá, viď?“ dopověděla Zdena za mě, když jsem se jí svěřila se svými pocity. „Ty se prostě bojíš dalšího zklamání, to tě blokuje! Jenže jestli se neodblokuješ, tak tě ten tvůj Přemeček nechá, víš?!“ dodala drsně. Kousla jsem se do rtu. Věděla jsem, že má pravdu… „Ale já… já prostě nemůžu, no!“ Jak jsem to vyslovila, bylo mi do breku. Zdena se zarazila a zřejmě horečně přemýšlela, jak mi pomoci.

MÁM NĚCO, CO ZABERE!

„Hele, já už vím co,“ řekla po chvíli. „Já mám takové… pilulky, no. Opatřil je Radim, víš, ten můj předminulý… Jak jsme spolu byli v Thajsku! Koupil to tam, je to takový povzbuzující prostředek. Ne že bychom to potřebovali,“ zasmála se bujaře. „Ale on myslel, že si to pak užijeme ještě víc. A taky jo! Funguje to úplně parádně!“

„To jako má být nějaké… nějaké afrodiziakum?“ vyhrkla jsem překvapeně. „No jasně,“ usmála se Zdena. „Nemusíš se bát, je to naprosto bezpečné! Hele, Dášo, domluv si rande a já ti to donesu!“ Mrkla na mě právě ve chvíli, kdy se mladý číšník přiblížil s účtem. „Nebudete to chtít taky vyzkoušet, mládenče?“ zašklebila se na něj vesele.

Zdena mi ty pilulky donesla tři. Byly takové podlouhlé bílé, schované v malé lahvičce se zábrusovým uzávěrem. „Jednu si vezmeš asi hodinu před schůzkou,“ radila Zdena. „Tu druhou spolkneš až u něj. Asi si nejdřív dáte skleničku, ne? Takže tím vínkem to zapiješ a pak už uvidíš sama, jak rychle to bude působit. Kdyby bylo potřeba, tak si potom ještě vezmi tu třetí, ale to asi ani nebude nutné. Uvidíš, jak to s tebou zamává! Stane se z tebe úplná dračice, sama ho poženeš do postele!“

Rande s Přemkem jsme měli hned následující podvečer – u něj doma. Celý den v práci jsem na to musela myslet. Byla jsem z toho dost rozčilená. Nejsem vůbec moc zvyklá polykat nějaké prášky, natož afrodiziakum z Thajska! Ale když to Zdena sama vyzkoušela…

Cestou z práce domů jsem strčila ruku do kabelky, sevřela lahvičku, kterou jsem si tam uložila, a trošku s ní zatřásla. Už to, jak tam pilulky zarachotily, mě docela vzrušilo. Přece jen to stojí za zkoušku!

Když jsem se doma osprchovala, blesklo mi hlavou, že je čas vzít si první pilulku. Je skoro šest, u Přemka mám být před sedmou… Vytáhla jsem lahvičku z kabelky, jednu pilulku si vysypala na dlaň a na okamžik jsem se zarazila. Mám, nemám? Ucítila jsem, jak mi tělem projela jako blesk touha. Mám! Zavřela jsem oči a bleskurychle pilulku spolkla.

FUNGUJE TO SKVĚLE!

Než jsem se dostala k Přemkovi, už jsem se roztoužením celá chvěla. Sotva mi otevřel a vklouzla jsem do předsíně, objala jsem ho a přisála se mu na rty. Vášnivě jsme se líbali a já cítila vzrušení jako nikdy. Funguje to! A jak úžasně, pomyslela jsem si.

„Miláčku,“ vydechl Přemysl překvapeně a nadšeně zároveň. Nejraději bych byla zamířila rovnou do ložnice, skoro jsem ani nestála o víno, které měl připravené v obýváku. Ale když jsem uviděla kytici ve váze a hořící svíčku, přišlo mi škoda připravit se o romantickou předehru. A pak – mám si přece ještě vzít druhou pilulku! Nepozorovaně jsem ji strčila do pusy a polkla. Sotva jsme si připili, už mnou zmítala vášeň, jakou jsem dávno nezažila. Odložila jsem skleničku a přitulila se k Přemkovi na pohovce. Jak mě objal a začal něžně hladit, už jsem to nedokázala vydržet. Když jsem mu začala rozepínat knoflíček po knoflíčku košili, cítila jsem, že i on se celý chvěje touhou. „Ale necouvneš zase, miláčku, viď že ne?“ ujistil se, než začal svlékat on mě. Umlčela jsem ho polibkem…

Onen „Rubikon“, který se mi zdál tak nepřekročitelný, jsme toho večera „přeplavali“ v obýváku na pohovce a bylo to nádherné! Než jsme se přesunuli do ložnice ke druhému kolu, vzala jsem si pro jistotu ještě tu třetí pilulku. A bylo to ještě lepší! „Miláčku, ty jsi skvělá,“ šeptal mi Přemek. „Už mi nevadí, že jsi to tak dlouho odkládala! Na tohle tedy stálo za to čekat!“ Prstem jsem mu přejela rty. „Psst,“ řekla jsem. „Ať kouzlo nepřestane působit.“ Netušil, o čem to mluvím, ale zato já věděla, že ON je ten pravý!

ZÍTRA PŘIJDU ZASE!

„Přijdeš zase zítra večer ke mně?“ zeptal se, když jsme se loučili, a v jeho hlase zněla špetka strachu, že zase navrhnu večeři v restauraci nebo procházku. „Přijdu k tobě!“ špitla jsem ještě celá omámená.

Zdeně jsem zavolala hned ráno. „Tak jak?“ ptala se poněkud nejistě. „Fantastický!“ vyhrkla jsem. „Působí to úplně úžasně!“ – „Tak to jsem ráda,“ vydechla kamarádka s úlevou. „Jenže, Zdeno, já ty pilulky snědla všechny tři a dneska jdu zase k němu! Můžeš mi, prosím tě, dát ještě nějaké další?“ Zdena se na chvilku zarazila. „Nebo už žádné nemáš?“ vylekala jsem se. „Ale jo,“ řekla. „Tak se sejdem po práci, já ti je donesu,“ souhlasila nakonec.

Když jsem za ní vběhla do kavárny, byla jsem to tentokrát já, kdo šibalsky zamrkal na mladého číšníka. Představa blížících se radovánek s Přemyslem mě úplně rozjařovala. „Máš?“ zeptala jsem se kamarádky. Váhavě kývla, zalovila v kabelce a vyndala… krabičku tiktaků! „Co?“ vykulila jsem oči. „Děláš si legraci?“ Zdena sklopila oči a pak zavrtěla hlavou. „Nedělám. V té lahvičce, co jsem ti donesla, byly tři tiktaky… Já žádné afrodiziakum z Thajska nemám. A ty taky žádné nepotřebuješ. Co jsi potřebovala, bylo rozhoupat se a uklidnit. Tak jsem tě trošku podfoukla, no…“ Chvíli mi to trvalo, ale pak jsem se rozesmála tak bouřlivě, div mladý číšník neupustil tác se skleničkami…                 

Příběh zaslala Dagmar J.

Své skutečné životní příběhy můžete zasílat na e-mail: web@svetzeny.cz

Foto: Depositphotos (1)

@svetzeny