Příběh čtenářky: Tetička

Vzápětí od ní vždy přišel balíček dárků. „Kafe nám snad posílat nemusí, to si myslí, že pijeme pražené bukvice nebo co?“ zlobil se táta. „Když odjížděla, nedalo se tu dobré kafe sehnat,“ omlouvala ji máma. Tetička Pája je totiž mámina teta, dnes už stará paní. Ale ani máma si ji moc nepamatuje. Bylo jí patnáct, když teta před čtyřiceti lety emigrovala do Austrálie. „Kdyby radši poslala prachy,“ říkával neomaleně táta. „Má jich, že neví, co s nimi!“ Na to máma neměla odpověď, protože si myslela totéž, ale nechtěla to vyslovit přede mnou.

RODINA ŠÍLÍ

A pak jednoho dne tetička napsala, že by se ráda ještě jednou podívala do rodné vlasti. Takže ji prý máme čekat na letišti. Já jsem na tu neznámou tetu Páju byla docela zvědavá, ale našich se zmocnila učiněná panika. Hned se pustili do malování a přestavování nábytku, aby se prý tetička u nás cítila co nejlíp. Hlavní chaos však nastal dopoledne před tím, než jsme měli jet tetě naproti na letiště. A při tom se náhle ukázal závažný problém. Naši totiž mají rodinný domek. Dole bydlí oni a v garsonce v podkroví já se svým přítelem. S Matyášem žiju už tři roky, naši ho mají rádi, on si s nimi taky rozumí. Jenže… Potíž je v tom, že jsme se zatím nevzali. Tedy až do tetiččina dopisu v tom problém nikdo neviděl. Až teď…

„Natálko, pochop, že tetička Pája je ze staré školy, nepochopila by, že spolu s Matyášem jste jen tak, bez svatby. A už vůbec by mi neodpustila, že takové soužití toleruju pod vlastní střechou,“ vysvětlovala máma. „A mohla by se naštvat a nic vám neodkázat, co?“ odsekla jsem trochu hrubě, protože mě matčina slova docela urazila. „Kdepak, jde o to, že tetička Pája je sestra mého otce a mně záleží na tom, aby se jí u nás líbilo.“ Táta zavrtěl hlavou a usmál se na mě. „To víš, že máš svůj díl pravdy, Natálie! Ale maminka taky! Vždyť tetička tu pobude jen pár dní. Takže by snad nikomu neublížilo, kdyby se Matyáš mezitím třeba zajel podívat za svými rodiči,“ navrhl smířlivě. „Tati, Matyášovi rodiče bydlí v Břeclavi a on pracuje tady v Praze, jak víš. To má denně dojíždět?“ Naši se zarazili a bezradně se podívali na mého přítele. „Můžu přespat u kamaráda,“ zabručel Matyáš. „Jestli myslíte, že bych tu tetičce vadil, a jestli je bohatá, jak říkáte,“ dodal. Naši se na něj vděčně usmáli, ale já vybuchla. „Cože? Tak tobě jde taky o peníze? To jsem ráda, že jsem se aspoň dozvěděla, s kým to vlastně žiju. Jen si běž ke kamarádovi, pokrytče!“  V tom okamžiku se Matyáš s našimi vnitřně propojili v jeden šik stojící proti mně, a tak jsem kapitulovala. „Prosím,“ řekla jsem. „Tak já ti pomůžu sbalit nějaké věci, ne? Kdo ví, jak dlouhá doba se z těch tetiččiných pár dní může vyklubat.“

TEĎ UŽ JE POZDĚ!

V tu chvíli mě celá rodina zase vzala na milost, jenomže to už bylo pozdě. Ozval se zvonek dole u zahradní branky, a když máma vykoukla z okna, zbledla jako stěna. „Proboha, tetička,“ vykoktala. „Vždyť měla přiletět až večer,“ brblal táta. Ale máma už se vzpamatovala. Rozevřela okno a začala z něj halasně volat: „Teti! To snad není možné! Já se radostí zblázním!“ Mezitím se otočila k nám a sykla: „Tak dělejte! Táto, honem jdi otevřít branku a ty, Natálko, s Matyášem do koupelny!“ Teď jsem zase strnula já. „Do koupelny?“ vydechla jsem zděšeně. „No jistě! Vytáhni bedničku s nářadím, Matyáš ať dělá, že je instalatér!“ Copak náš táta, ten je zvyklý poslouchat. Jak máma řekla, hned se vydal k brance a už jsme slyšeli, jak vede tetičku Páju po schodech nahoru. My zatím s Matyášem osaměli v koupelně. Potěšilo mě, že i on zblednul. „Hele, Natálko, připadám si jako idiot,“ zašeptal. „To taky jsi! Neměl jsi na tuhle trapnou hru přistoupit. Teď už je pozdě!“ Vrazila jsem mu do ruky tátovo nářadí, s nímž Matyáš ovšem vůbec nedovede zacházet, a běžela vítat tetičku.

TRAPAS JAKO HROM

Musím říct, že mě moc příjemně překvapila. Ačkoli už jí muselo být přes sedmdesát, vypadala výborně. Dosněda opálená, štíhlá, bezvadně oblečená a nalíčená. Ale ze všeho nejvíc mě zaujaly její živé a láskyplné oči. „Tak to je naše Natálie!“ řekla a objala mě tak srdečně, že jsem se zastyděla až do morku kostí. „Jsi moc hezká a sympatická holka. Takhle ve skutečnosti to člověk spíš posoudí než na fotkách,“ usmála se. „Ty jsi taky hezká a sympatická, tetičko,“ řekla jsem upřímně. V tu chvíli bych jí byla nejradši přiznala pravdu, ale máma mě zezadu štípla do boku. A to byl pokyn, který když jsem v dětství neuposlechla, následovalo domácí vězení nebo týden bez pohádek v televizi. V tom okamžiku vykoukl z koupelny Matyáš. „To je pan instalatér,“ vyhrkla máma dřív, než stačil něco říct. „Čekali jsme tě až večerním letadlem, tetičko, a v koupelně bylo ještě třeba cosi…“ Máma se zarazila. „Utáhnout!“ pomohl jí táta. „Chytla jsem náhodou dřívější spoj,“ vysvětlila teta a sjela Matyáše pohledem od hlavy až k patě tak, že ve mně hrklo. „Nezdržujte se od práce, mladý muži,“ pokynula mu teta. „Já stejně za chvilku pojedu do hotelu, jsem po tom dlouhém letu unavená,“ dodala. Naši ji začali přemlouvat, aby zůstala u nás, ale teta jen s úsměvem zavrtěla hlavou a nechala se odvést do pokoje. Já jsem vklouzla k Matyášovi do koupelny.

„To je trapas,“ ulevil si. „Omlouvám se, že jsem ti nedal za pravdu a nechal se k tomu svést. Kdyby to nebylo ještě trapnější, tak jdu za ní a řeknu pravdu!“ Usmála jsem se. „Prima, že už to víš.“ Matyáš se ke mně naklonil, aby mi dal pusu. „Ehm, ehm,“ ozvalo se ode dveří a tetička nakoukla dovnitř. „Chtěla jsem si jen opláchnout ruce, ne vás vyrušit… Totiž, myslím vyrušit z práce, pane INSTALATÉRE!“

TADY JE LEGRACE!

Matyáš se příšerně lekl. Bleskurychle ode mě odskočil, nasadil francouzský klíč na spoj potrubí a prudce jím otočil. „Já, já…  tetičko, já bych ti ráda něco,“ zakoktala jsem. Ale než jsem stačila dopovědět, vytryskl gejzír vody. Teta Pája přes svůj pokročilý věk hbitě odskočila, takže ji zasáhla jen malá sprška. Zato my s Matyášem jsme byli mokří od hlavy až k patě a koupelna se plnila vodou. „Pomóc!“ vykřikl ve zmatku Matyáš a teta se rozesmála na celé kolo.

„Vy tady ale užijete legrace,“ řekla a pak se obrátila do pokoje. „Jaromíre, kde máte hlavní uzávěr vody?“ zavolala na mého otce. „Pan instalatér tu cosi ukroutil a teď volá o pomoc!“ Když teta spatřila vyděšenou tvář mé matky, rozesmála se znovu. „To nic, radši přines nějaké hadry, Betynko,“ oslovila ji laskavě. „Já, jestli se neurazíte, zatím asi pojedu do hotelu a trochu se prospím. Ty mě pojď vyprovodit, Natálie!“

VŽDYŤ O NIC NEJDE!

Kráčela jsem jako ovce na porážku. Styděla jsem se za rodiče, za Matyáše, ale nejvíc za sebe, že jsem s tou přetvářkou souhlasila. Jsou chvíle, kdy je těžké najít vhodná slova omluvy, a tak jsem radši mlčela.

„Co se tváříš jako umučení?“ zasmála se teta a vzala mě kolem ramen, sotva jsme vyšly z domu. „Vždyť vůbec o nic nejde! Nepotřebuju, abys mi něco vysvětlovala. Však já tě dobře znám, i když na dálku. A znám i tvou maminku a mám vás obě ráda. I tvého tátu a teď i toho tvého kluka! Víš, že je moc sympatický? Trošku trouba, viď? Ale to byl můj třetí manžel taky a vůbec mi to nevadilo. Ti dva před ním se tvářili jako drsňáci, ale když vznikl nějaký problém, najednou z nich byly bábovky. Ale ten trouba se naopak dokázal zachovat jako hrdina, když to bylo potřeba. Už je chudák pět let mrtvý…“ Tetě se zamžily oči a já ji objala. „Nezlob se, tetičko, prosím tě, nezlob se,“ šeptala jsem. Teta se hlučně vysmrkala a pak se zase rozesmála. „Co bych se zlobila! Život je na zlobení moc krátký! Já jsem se naučila brát všechno s nadhledem a radši se smát než se rozčilovat. Doporučuju ti to taky! Víš co, přijď zítra s tím svým falešným instalatérem ke mně do hotelu na snídani, ano? Ale jen vy dva, rodiče nech doma. Mám tady totiž s sebou svého přítele a on je o dvaadvacet let mladší než já. Bojím se, co tomu vaši řeknou, když jsou takoví puritáni. Musíte mi poradit! Co kdybych předstírala, že je to můj tajemník? Nebo masér?“ Po tetiných slovech jsem se zřejmě zatvářila tak pitomě, až se teta znovu bouřlivě rozesmála. „A neříkej mi pořád tetičko, to zní tak usedle. Já jsem Pája, ano?“

Příběh zaslala Natálie Ř.

Své skutečné životní příběhy můžete zasílat na e-mail: web@svetzeny.cz

Foto: Depositphotos (1)

@svetzeny