V zajetí zvrhlíků: Případy unesených a vězněných

Zdá se až neuvěřitelné, že k takovým případům vůbec může dojít, že nejsou odhaleny dříve, a navíc že jich je tolik. „Jak je možné, že se něco tak strašlivého odehrávalo v naší blízkosti, a my jsme vůbec nic netušili?“ ptali se obyvatelé chudého předměstí Clevelandu.

MICHELLE, AMANDA A GINA

Všechny tři oběti clevelandského únosce žily poblíž – kolem šedivého baráčku Ariela Castra jistě mnohokrát prošly. Nenapadlo je nic zlého, když jim bývalý řidič školního autobusu nabídl, že je sveze autem. Dnes dvaatřicetiletá Michelle Knightová se tímto způsobem dostala do jeho zajetí první – v roce 2002, kdy jí bylo jedenadvacet. Sedmadvacetileté Amandě Berryové nabídl Castro odvoz o rok později – bylo jí šestnáct a vracela se z práce. Netušila, že místo domů se dostane do krutého zajetí. Ještě téhož roku se únosce zmocnil čtrnáctileté školačky, dnes třiadvacetileté Giny DeJesusové. Ta teprve netušila nic zlého – Castra znala. Už se nedozvěděla, že v době, kdy ona už byla trýzněna v domě hrůzy, její věznitel bez známky nervozity rozmlouval s jejími rodiči, a dokonce předstíral, že jim pomáhá ji hledat.

Dívky byly vězněny odděleně, setkávaly se jen při výjimečných příležitostech, které pro ně navíc byly vždy ještě více frustrující. Tak například Michelle byla přizvána, když Amanda rodila – měla jí při porodu pomáhat. Sama přitom během věznění pětkrát otěhotněla, ale v důsledku hladovění a mlácení do břicha vždy potratila. Amandina novorozená dcerka byla ve špatném stavu, Michelle jí dávala umělé dýchání z úst do úst. Castro jí celou dobu, kdy se snažila děvčátko zachránit, vyhrožoval, že pokud malá zemře, zabije ji. Utrpení, které prožívaly dlouhých deset let, bylo v médiích dopodrobna rozebíráno. Poutání řetězy a lepicí páskou, bití, hladovění, znásilňování, vyhrožování smrtí. Nejstarší z unesených pětkrát potratila únoscovo dítě, prostřední z nich porodila dceru, která se tak rovněž stala zajatkyní.

Ačkoli se to zdá neuvěřitelné, šance na útěk, jíž Amanda Berryová využila, a zachránila tak i obě další ženy, se za celých deset roků nejspíš skutečně naskytla jen jednou. Přesto se uprchnout pokusila pouze Amanda, zbylé dvě ne – bály se a byly už příliš uzavřené ve svém světě. Podle psychologů ji posílilo rodičovství, chtěla pomoci sobě i své šestileté dceři, proto v sobě našla odvahu. Psychické následky jsou ovšem strašné a hluboké. Všechny tři ženy čeká dlouhodobá terapie, přičemž ani ta nezaručuje jejich plné uzdravení.

Obžalovací spis měl téměř 150 stránek a vinil Castra ze stovek trestných činů. Trestu smrti se vyhnul tím, že se po dohodě se žalobci přiznal. Byl odsouzen na doživotí bez možnosti předčasného propuštění a nádavkem dostal symbolických tisíc let vězení. Smrt však nakonec zvolil sám – 3. září se v cele oběsil. Pachatelovi bratři Pedro a Onil obviněni nebyli, neprokázalo se, že by o hrůzném počínání věděli, přestože dům navštěvovali.

ELISABETH F. A JEJÍ DĚTI

Zvrhlý Josef Fritzl, který ve sklepě uvěznil svou tehdy osmnáctiletou vlastní dceru Elisabeth, se jejím znásilňováním dopustil navrch incestu. Navíc zavinil smrt jednoho ze sedmi dětí, které s ní měl. Utrpení jeho početné „sklepní“ rodiny (přičemž o patro výš, „na světle“, žila jeho rodina druhá) trvalo neuvěřitelných téměř čtyřiadvacet roků.

Elisabeth i její děti dnes žijí pod změněnou identitou v rakouské vesnici, jejíž jméno se tají (a místní pomáhají psychicky poznamenané oběti chránit před nežádoucím zájmem). Zvrácený otec dostal v roce 2009 doživotí a vloni se po více než padesátiletém manželství rozvedl se svou ženou Rosemarií. Rozvod navrhl on – prý proto, že ho manželka nenavštěvuje ve vězení a neodpovídá mu na dopisy. O svůj dům Fritzl přišel kvůli dluhům a správce konkurzní podstaty už před rokem navrhl, aby se „podzemí hrůzy“ zalilo betonem, což se také letos v létě uskutečnilo.

Rosemarie Fritzlová tvrdila, že o zločinech svého manžela neměla ani tušení. Policejní expertizy však prokázaly, že do horních prostor domu bylo ze sklepení slyšet, že prostě nemohla přeslechnout, že se tam něco děje… Dostatečné důkazy, na jejichž základě by mohla být obviněna, se ale nepodařilo shromáždit. Nedořešené jsou rovněž možné další Fritzlovy delikty. Za sexuální násilí údajně v minulosti už strávil rok a půl za mřížemi (záznam v rejstříku trestů však nemá), uvažuje se o něm jako o pachateli jiných trestných činů, včetně jedné dosud neobjasněné sexuální vraždy.  

NATASCHA

Nataschu Kampuschovou unesl jako teprve desetileté děvče na cestě ze školy psychicky narušený Wolfgang Priklopil, jemuž tehdy bylo pětatřicet roků. Nacpal ji do své pro ten účel speciálně upravené dodávky a odvezl do městečka Strasshof. Tam ji uvěznil v předem připravené podzemní skrýši pod svým domem. I ona musela snášet znásilňování a další psychické i fyzické týrání – trvalo to celých osm let.

Až v roce 2006 se jí podařilo využít náhodné situace, kdy ji její věznitel kvůli telefonátu spustil z očí, a uprchnout. Jakmile Priklopil zjistil, že se jeho oběť dostala na svobodu, spáchal sebevraždu skokem pod vlak. Vyhnul se tak zatčení a soudu.

Natascha se po svém útěku a návratu k normálnímu životu stala celebritou. Ráda komunikuje s médii, vyjadřuje se k nejrůznějším společenským problémům, věnuje se ekologii… Mimo jiné napsala paměti nazvané 3096 (což je počet dnů, které strávila v podzemním vězení), spolupracovala na scénáři ke stejnojmennému filmu. Na motivy jejího příběhu vznikla i opera. 

JAYCEE LEE

Otřesný byl také případ Američanky Jaycee Lee Dugardové z kalifornského South Lake Tahoe. Zmizela roku 1991 cestou ze školy – jako jedenáctiletá. Za jejím únosem stál ne jeden muž, ale manželský pár Garrudových. Uvěznili ji v boudě na své zahradě, kde sloužila jako sexuální otrokyně Phillipa Garruda. V izolaci byla držena celých osmnáct let – až do roku 2009! Během té doby porodila dvě děti. Se svým traumatem se podobně jako Natascha Kampuschová pokusila vyrovnat sepsáním vzpomínek – kniha vyšla pod názvem Ukradený život. Založila také nadaci na pomoc obětem týrání, zneužívání a únosů.

ELIZABETH S.

Tehdy čtrnáctiletou Elizabeth Smartovou unesl v roce 2002 Brian David Mitchell přímo z ložnice, kde spala se svou mladší sestrou, devítiletou Mary Katherine. Ta, ačkoli byla přímým svědkem zločinu, dlouho nedokázala nic říct. Vinou šoku utrpěla přechodnou ztrátu paměti, navíc únosce ve tmě ani pořádně neviděla. Časem si však naštěstí vzpomněla, že ten muž měl hlas jako řemeslník, který Smartovým před časem opravoval dům. Díky tomu byla Elizabeth po roce nalezena. Únosce ji věznil a sexuálně zneužíval v karavanu jen pár kilometrů od jejího domova.

SHAWN A BEN

Zločinů tohoto druhu se však nedopouštějí výhradně heterosexuálové. Osud podobný tomu, jaký měly unesené, uvězněné a zneužívané dívky, potkal i dva chlapce, kterých se zmocnil pedofil Michael Devlin z amerického města Kirkwood. Tento homosexuální pedofil byl manažerem pizzerie a oba chlapce se mu podařilo nalákat nabídkou brigády. Prvním z unesených byl v roce 2002 Shawn Damian Hornbeck. Devlin ho věznil a zneužíval plné čtyři roky. Potom mu chlapec zřejmě přestal stačit, a tak si vyhlédl další oběť – tehdy třináctiletého Bena Owenski. Zatímco po prvním chlapci jako by se země slehla a pátrání zůstávalo celé roky na mrtvém bodě, v případě druhého únosu byl pachatel méně opatrný. Díky tomu se podařilo odhalit stopy, jež po sobě zanechal, a ty k němu policii v roce 2007 přivedly. Tím byl naštěstí objeven a zachráněn nejen Ben, ale i Shawn – byť ten bohužel až po pěti letech utrpení.

Foto: Depositphotos (1)

@svetzeny