Tatra 613 byla symbol luxusu a moci v socialistickém Československu, vyhrazená hlavně pro politiky a šéfy podniků. Její výrazný design a osmiválec vzadu z ní dělaly auto, které budilo respekt už na dálku.
Německý dvoutakt, který učil řidiče milovat volnost a tolerovat nedokonalosti. Pro mnohé vůně mládí, hluk motoru a první opravdové cesty.
Polská licence, která nikdy neokouzlila vzhledem, ale přežila díky praktičnosti. Auto pro rodiny, co chtěly „něco lepšího než nic“.
Sovětské auto pro ty, kteří chtěli prostě jezdit, ne čekat. Držák, který vydržel silnice, které by západní auta rozplakal.
Průkopník československé motorizace, co pustil motor za zadek a tradice do minulosti. Jednoduchý, dostupný vůz, který motorizoval národ.
Majestátní sedan, který budil respekt už na první pohled. Auta se jí vyhýbala a lidé se ptali: „Kdo v tom sedí?“
Rodinné auto, které odvezlo všechno od dětí po pytel brambor. Jednoduché, spolehlivé a dnes nostalgická hvězda srazů veteránů.
Autobus, který naučil celé generace, že výlety se dělají ve stylu „plný kufr a hlasitá hudba“. Robustní pracant, co zvládal děcka, fabriky i hory.
Auto, které se stalo ikonou skromnosti a lidového života. Dvoutakt bez komfortu, ale s duší, kterou žádné moderní SUV nenapodobí.
Luxusní limuzína pro papaláše, která měla techniku, o jaké se západu nezdálo. Dnes je symbolem prestiže i drsné elegance socialistické éry.
