Návštěva výstavy obrazů malíře Jana Paula je nejen krásným zážitkem pro milovníky výtvarného umění, ale v tomto „dušičkovém čase“ se může stát i příležitostí k rozjímání.
Na výstavě Světlo, které nevrhá stín představuje malíř Jan Paul (* 1956) obrazy, které vytvořil v posledních devíti letech, kdy se rozhodl malovat prsty bez použití štětců. V roce 2004 prožil umírání své matky v domácím prostředí – a to se stalo nejen zásadním mezníkem umělcova života, ale i předělem jeho tvůrčího úsilí. Cyklus deseti obrazů Mezi životem a smrtí (2004) byl především autentickou intimní výpovědí, snahou „vymalovat se“ ze silného osobního prožitku a uzavřít ho prostřednictvím maleb, jež lze charakterizovat jako „astrální figurace“. Pozdější obrazy (od roku 2004 dodnes malované prsty bez štětců) i sochařské práce hnětené z hlíny a modelované rukou bezprostředně vypovídají o údělu člověka a jeho zkušenosti s existencialitou. Tvorba prsty umělce postupně dovedla ke zpracování tématu naděje – proto je ústředním motivem obrazů světlo. „Nejen světlo jako stopa barvy zanechané na plátně, ale jako duchovní energie vyzařující z prostoru malby,“ říká Jan Paul. O intenzivním osobním prožitku napsal též knihu O štěstí v umírání (Barrister & Principal, 2011).
Výstavu Světlo, které nevrhá stín můžete zhlédnout v Galerii kritiků v pražském Paláci Adria do 16. listopadu. V „čase dušičkovém“, kdy vzpomínáme na zemřelé, vyrovnáváme se s vlastní smrtelností a hledáme cestu k novým nadějím a smyslu života, nás tvorba charismatického umělce se svébytným rukopisem správně naladí k rozjímání i nalezení vlastního „světla, které nevrhá stín“. Více o autorovi a jeho tvorbě najdete na www.paul.cz.
Foto: paul.cz (2)
Pravda o dospívání Žilkové: Přísný otec ji zrazoval od herectví a zvířecího mazlíčka jí naservíroval k obědu
