Seznámení s rodinou partnera občas nemusí proběhnout podle našich představ. U Lenky (34) bohužel nepříjemnosti přetrvávají i po roce vztahu. Jak situaci řešit radí speciální pedagožka a psychoterapeutka Mgr. Charlotte Benátská.
Vašek mě vzal poprvé k rodičům, když jsme spolu chodili asi dva měsíce. Těšila jsem se, protože on je opravdu skvělý a od začátku si s ním rozumím jako s nikým jiným. Myslela jsem si, že jistě bude mít úžasnou rodinu, a proto jsem byla ráda, že na oběd, na který jsme byli pozvaní, přijede i jeho sestra s rodinou.
Ovšem netušila jsem, že mě čeká ledová sprcha. Vašek mě představil a všichni se zatvářili tak trochu zvláštně. Ne právě srdečně. U stolu to pak vypadalo, jako bych u něj ani nebyla. Povídali si mezi sebou, z nás dvou mluvili jen na přítele. Mě úplně vynechávali. Vašek se snažil, abych se do řeči mohla zapojit, jenže jakmile jsem začala větu, někdo mě přerušil.
Vaškova šestiletá neteř mě jednou oslovila teto a její matka ji napomenula, že nejsem žádná teta, ale Lenka a má mi vykat! Nechápu, proč to udělala. Jako kdyby nechtěla, abych jakkoliv zapadala do rodiny.
A tak zatímco kamarádky jezdí na rodinné oslavy, volají si se švagrovými, hlídají si vzájemně děti, já jsem jako nevítaný host, kterého se chtějí zbavit. Vaškovi jsem opatrně naznačila, že to takhle být nemá, je mu to jasné, ale neví, co s tím má dělat. Navíc nechápe, co se s nimi děje.
Mně to ovšem před nějakou dobou jeho sestra „vysvětlila“. Prý prostě měli rádi jeho předchozí partnerku, s níž byl tři roky. Po pěti minutách jejího vychvalování, jak báječná je (stále se s ní stýkají), jsem odešla z místnosti. Partnerovi jsem to neřekla. Nechci dělat zlou krev.
Vím, že s nimi nežiju, tak by mi mohlo být jedno, jak se chovají. Vaška to ale trápí, a to se mi nelíbí.
Svůj příběh do redakce poslala čtenářka Lenka.
Dobrý den, Lenko,
vstoupila jste do rodiny, kde přijali někoho jiného. Pro přítomné ženy se jedná o změnu, se kterou se z nějakého důvodu nechtějí smířit. Vy už víte, že si s bývalou Vašeho přítele dobře vychází a Vám to daly pocítit. Jakkoli je to nepříjemné, žádným bojem ani obranou nic nezískáte.
Svou roli hraje čas a postoj, jaký a s partnerem zaujmete. Jste taková, jaká jste. Pro Vašeho přítele jste jedinečná, on si je vědom toho, proč Vás má vedle sebe. Nesnažte se zalíbit se, přizpůsobit nebo ustupovat příbuzným Vaška ani nikomu jinému. Jste osobnost a buďte si toho vědoma. Pokud budete schopna přijmout pochvalu jiné ženy, Vaše vlastní hodnota (zdánlivě paradoxně) stoupne. Eliminujete tím napětí v komunikaci, nebudete v nich evokovat potřebu dávat Vám to neustále najevo. Jakmile jim dáte pocítit, že Vám to nevadí, přestanou s tím.
S přítelem se nezdráhejte o všem mluvit. Uvolní Vás to a jeho uklidní. Když zjistí, že jste (relativně) v pohodě, nebude se cítit tak bezmocný. A bude si velmi vážit toho, že neděláte scény a nechcete po něm, aby to vyřešil.
Nabízí se řešení v tom smyslu, aby Vašek sestře a matce řekl, že se mu nelíbí, jak se k Vám chová. Jako rytíř by se Vás zastal a je to tak v podstatě správně. Já bych Vám, Lenko, nicméně poradila, abyste se postavila sama za sebe vlastními silami. Nemusíte k nim jezdit, pokud se tam necítíte dobře. Když se s nimi potkáte, buďte bezprostřední, nečekejte, až si Vás všimnou, aktivně se ptejte se na to, co Vás zajímá. Pokud se dočkáte vlažné odezvy, neberte si to osobně. Máte co dočinění s lidmi, kteří nevládnou emoční inteligencí, a proto nic jiného, než to přijmout, nelze.
Máte partnera, svůj život také volbu. Můžete si vybrat, zda se budete trápit, a nebo se rozhodnete žít v radosti bez ohledu na to, co si o Vás myslí druzí…
Mgr. Charlotte Benátská Speciální pedagožka a psychoterapeutka zaměřená na párovou komunikaci a uzdravení rodinných vazeb. Věnuje se specielně ženám v oblasti zdravého ženského sebevědomí a intimity. Je autorkou publikace Ženy, klíč ke spokojenosti je v nás. www.vztahy-komunikace.cz
Pokud jste se ocitli v situaci, se kterou se s námi chcete podělit nebo si s ní nevíte rady, napište nám na email: [email protected]
