Královny s dobrým srdcem: Lucie Bílá, Lucie Borhyová, Vendula Pizingerová

Andělská pomoc Lucie Bílé:

Jak vás napadlo, že budete vyrábět charitativní růžence a andělíčky?
Jsem vyučená švadlena a vždycky jsem říkala, že to je moje povolání a zpívání je můj koníček. Teď se mi to trochu obrátilo, ale oboje ke mně patří. A pak... nikdy mi nebylo jedno, co se kolem mě děje, a snažila jsem se, aby lidé byli šťastní. Proto jsem hledala různé formy pomoci – někdy to byly mé koncerty, jindy jsem darovala peníze a nebo jsem podporovala dobré projekty. A protože ruční práce mě bavily, tak jsem třeba jednou ušila medvěda, který se vydražil, potom jsem pro změnu háčkovala srdíčka a získané peníze darovala na konto Bariéry. Těch srdíček jsem tehdy udělala tři tisíce a jsem s nimi zapsaná v knize rekordů. K růžencům jsem se dostala úplně náhodou. Dodnes si pamatuju, že jsem byla na silvestra sama na chalupě a říkala si, že musím vymyslet, co budu dělat. Vzala jsem si krabici s knoflíky, kterou mi někdo dal, a v ní byl růženec. Celý jsem ho rozebrala a pak ho asi tři hodiny skládala zase dohromady. První, který jsem vyrobila sama, jsem dala na Instagram. Lidem se líbil, a tak jsem v tom pokračovala. Později jsem k růžencům přidala andělíčky pro štěstí. Dnes je můj dům plný korálků. Tím, že se o všechno starám sama, mám také přehled o tom, kam peníze putují.

Pocit štěstí Lucie Borhyové:

Proč jste si vybrala právě Neonatologické oddělení Nemocnice Na Bulovce?
Od té doby, co jsem nastoupila do televize, jsem podporovala různé charitatvní akce, dětské domovy, domovy pro seniory, byla jsem také ambasadorkou Pampers–Unicef, Avon pochodu proti rakovině prsu a mnoha dalších projektů. Zároveň jsem toužila podporovat jednu konkrétní věc, která by mi dávala smysl. A jelikož jsem na Bulovce porodila obě své děti a navíc dobře znám tamní Neonatologické oddělení, založila jsem před čtyřmi lety společnost LuckyBe a stala jsem se jejich patronkou.

Jak vás napadl název LuckyBe?
Vymýšlela jsem ho docela dlouho, protože mám ráda různé symboliky a osudová spojení. LuckyBe je vlastně taková přesmyčka Be Lucky – tedy být šťasten. Právě štěstí potřebuje v životě každý z nás a u předčasně narozených miminek hraje obzvlášť velkou roli. A pak jsou to inciály mého jména.

Kapka Naděje Venduly Pizingerové:

Kapka naděje oslaví v roce 2020 dvacet let. Vzpomenete si ještě na její začátky?
Jasně, jako by to bylo předevčírem, Kapka naděje byla jedna z prvních nadací, které v té době vznikly. Tenkrát na začátku všeho byla obrovská spontánnost, a navíc to pro mě byla hodně niterní záležitost. V roce devadesát osm onemocněla moje dcera Klárka těžkou formou leukemie a já nechtěla jen bezmocně přihlížet. Když Klárka zemřela, rozhodla jsem se i nadále podporovat hematologické pracoviště v motolské nemocnici a v srpnu dva tisíce jsem založila Nadační fond Kapka naděje.

Onu pomyslnou kapku naděje v sobě vy sama máte vždycky? I v těch nejtěžších chvílích?
Jsem člověk, který k životu jako takovému neustále přistupuje s obrovskou nadějí. Co mě ale dokáže nejvíc zlomit, jsou citové záležitosti, které souvisejí s rodinou, dětmi, partnery. Vím, že na lidi často působím, jako že mám srdce hrdiny, ale tak to není. Přece jenom jsem ženská a to, co mě nejvíc sužuje, je strach, že přijdu o někoho v rodině, o někoho blízkého...

... CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V LEDNOVÉM SVĚTĚ ŽENY.

@svetzeny