Nikol Švantnerová: Kvůli anorexii jsem skončila v nemocnici

Proč jste s tak nastartovanou kariérou toužila ještě po titulu Miss?
Chci žít a pracovat jako modelka tady v Čechách. Když jste známá a máte korunku královny krásy, jste žádanější než ostatní. Nabízí se vám mnohem více možností. 

Do světa modelingu jste vstoupila ještě jako dítě. Jaké byly vaše začátky?
Když mi bylo třináct let, maminka mě přihlásila do celorepublikové soutěže krásy, dá se říci, že to bylo něco ve stylu Miss junior. A tu jsem tenkrát vyhrála. Díky tomu si mě všimli lidé z modelingu a dostala jsem pár nabídek z agentur. S jednou z nich jsem podepsala smlouvu a vycestovala na Tchaj-wan. Úplně sama, bez rodičů. Tím to všechno začalo.

To byla asi tvrdá škola. Stýskalo se vám?
To víte že ano. Celé jsem si to totiž představovala v růžovějších barvách. Jenže realita byla jiná. Neuměla jsem pořádně anglicky, neměla jsem žádné zkušenosti, chyběla mi rodina. Tenkrát ještě nebyl skype, Wi-Fi ani chytré telefony. Takže jsem byla odkázaná na počítač, z něhož jsme každá z holek mohly poslat domů denně jeden mail. První týdny jsem probrečela a psala jsem rodičům, že se chci vrátit.

Jak dlouho jste žila v zahraničí?
Já jsem za prací vždycky jenom vyjížděla, nikde jsem nežila delší dobu. Bývala jsem pryč většinou měsíc nebo dva a pak jsem se zase vracela, musela jsem zvládat školu.

Proč jste se vlastně ještě v dětství rozhodla pro dráhu modelky?
Líbí se mi, že je to tvořivá práce, pokaždé jiná. Můžete dělat něco, co vás strašně baví, a zároveň si tím vyděláváte peníze. Já jsem se díky modelingu podívala do zahraničí, poznala jsem spoustu zajímavých lidí. Baví mě také, když se o mě pečuje, takže ve výsledku jsem vždycky za krásnou.

Ale kvůli své vysněné práci jste se potýkala s anorexií...
To mi bylo asi šestnáct let. Když slyšíte, že musíte zhubnout, abyste mohla jít nějakou přehlídku, tak poslechnete, protože prostě chcete práci. Navíc u mě se k tomu přidaly i stres a nervy. Když jsem pak chtěla normálně jíst, zjistila jsem, že to vlastně už dost dobře nejde. Skončila jsem v nemocnici a chvíli trvalo, než jsem se z toho dostala.

Celý rozhovor najdete v červnovém čísle Světa ženy.

@svetzeny