Monika Bagárová: Pořád sdílím pokoj se sestrou
Kde bydlíte, když přiletíte z USA?
U svých rodičů v Brně. Mám tam pořád pokoj v paneláku napůl se sestrou. Ale je to pecka. Já to mám tak ráda, když se vrátím a jdu těmi známými uličkami s pejskem ven, to je pro mě úplně největší pocit štěstí.
Když jste v Brně, máte čas na kamarády?
Nemám jich moc, se kterými bych se stýkala pravidelně. Ale na ty, co mám, se snažím udělat si i při svých přesunech čas. O tom je i můj nový song a videoklip Žít tu chvíli. Že si chci vždy udělat čas na lidi, které mám ráda a miluji. Že chci ty chvilky cítit a radovat se z nich, už když jsme spolu a děje se to. Když jsem doma a mám volno, snažím se věnovat hlavně rodině. Teď jsme si nedávno pronajali na pár dní chatu a byli jsme tam všichni společně, doopravdy se snažíme si ty společné chvíle užívat. A součástí toho všeho je samozřejmě hudba. My jsme celá rodina taková bláznivá do muziky. Děda má cimbálovku, taťka se mnou hraje v kapele na bicí, teta na klavír a na bicí a všichni skládají a zpívají.
Ke zpívání jste tedy směřovala vždycky...
Já jsem to vždy brala jako koníček a nikdy bych nečekala, že by mě mohlo zpívání živit. Je pravda, že mě taťka k hudbě vedl. Už od devíti let jsem chodila do hudebky na muzikálový zpěv a základy techniky. Potom jsem přišla domů a ještě jsem dvě hodiny musela trénovat jazz. Když taťka nebyl doma, tak mě mamka kontrolovala, jestli trénuju a neflákám se. A já jsem se kolikrát už viděla venku s holkama, tak jsem to někdy trochu šidila a pak jsem se cítila provinile, že pro hudbu nedělám všechno. Ale dneska jsem ráda, že to tak bylo.
Kompletní rozhovor s Monikou najdete v srpnovém čísle Světa ženy, který je aktuálně na stáncích.
