Když se řekne jméno Marie Baťová, je asi každému jasné, že šlo o manželku úspěšného podnikatele Tomáše Bati. V jeho stínu dodnes tak trochu stojí, což je škoda, protože byla zajímavou dámou, která si pozornost zaslouží.
Marie Menčíková se narodila 22. června nebo 22. dubna 1893 ve Vídni. Její tatínek, český literární vědec Ferdinand Menčík, působil jako kustod císařské dvorní knihovny. Vyrůstala proto v přepychovém prostředí a dostalo se jí vzdělání na nejlepších školách.
V devatenácti letech na plese vídeňských Čechů potkala o šestnáct let staršího Tomáše Baťu. Svatba se konala 15. dubna 1912 a měli spolu jediné dítě – syna, který dostal jméno po otci.
Gabriela Končitíková z Nadace T. Bati v rozhovoru pro Český rozhlas podotkla, že v případě Baťových platí pořekadlo Za každým silným mužem hledej ještě silnější ženu. Marie totiž pečovala o zázemí, v němž bylo perfektně postaráno o rodinu, a také podnikatele učila dívat se na věci z jiného úhlu. Nezůstávala pozadu a aktivně se o podnikání zajímala. Důležité pro ni byly například sociální programy pro zaměstnance.
Marie Baťová platila za perfektní hostitelku. Co svým blízkým i návštěvám tato dáma chystala, můžete poznat v knize 99 sladkých teček Marie Baťové.
Měla jednu hlavní a jednu pomocnou kuchařku, které s přípravou začaly a na paní domácí bylo pokrm dokončit a hlavně dochutit. Některá jídla ovšem vařila úplně sama. Dokonce se dochovaly sešity s recepty, u kterých jsou její ručně psané poznámky. Díky nim se dozvídáme třeba to, které jídlo jejímu milovanému manželovi zachutnalo. Prolínají se v nich kuchyně různých zemí a také cizí jazyky, jimiž Marie Baťová hovořila.
12. července 1932 postihla rodinu Baťových tragédie. Tomáš starší zahynul při leteckém neštěstí. Mířil právě do Švýcarska, kde měl otevřít novou pobočku, když krátce po odletu se stroj zřítil z několika desítek metrů.
Dědické řízení trvalo roky, navíc přišla německá okupace. Marie se vrátila z Kanady, kde pobývala v exilu, protože jinak hrozilo, že jí bude celý majetek zabaven. Spolu s dalšími akcionáři se starala o firmu a pomáhala odboji i nevinným lidem, kterým hrozila smrt.
Následná komunistická vláda ji samozřejmě viděla jako zástupkyni nechtěné buržoazie, a tak brojila proti ní. Po přímluvě Jana Masaryka nakonec v roce 1946 obdržela cestovní pas a ihned odjela. Pobývala na Bermudách a v New Yorku.
Zemřela roku 27. února 1954. V 90. letech nechal Tomáš Baťa mladší její ostatky převést do Zlína, kde teprve po mnoha letech spočinula vedle manžela.
