Němý film upoutala svou krásou a uličnickým pohledem, zvukový hlasovým projevem i zpěvem. Taková byla Anny Ondráková, která s manželem prožila skoro celý život a ustála s ním mnohé těžké situace.
Anna Sofie Ondráková se narodila 15. května 1902 ve městě Tarnów (nynější Polsko). Prý šlo o temperamentní dítě, což by se jistě s pozdějším naturelem herečky nevylučovalo. Rodina se poměrně často stěhovala, protože tatínek pracoval v armádě. Ke konci první světové války se dostala do Prahy, kde Anna chodila na balet a později účinkovala ve Švandově divadle. Už v sedmnácti letech se poprvé dostala k filmu, a to k němému snímku Dáma s malou nožkou (1919).
Hrála v němých filmech, když přišel do kinematografie také zvuk, tak i v klasicky mluvených, v nichž mohla ukázat svůj talent na zpěv. A rozhodně nešlo pouze o tuzemskou tvorbu. Jako první česká herečka pracovala v zahraničí, konkrétně ve Francii, Německu i Anglii, dokonce spolupracovala s později slavným Alfredem Hitchcockem.
S filmařem Karlem Lamačem, s nímž ji pojil nejen pracovní vztah, založila produkční společnost Ondra-Lamač-Film. Hrála v úspěšných filmech, jako například ve snímku Kantor Ideál z roku 1932. Zkrátka byla hvězdou první kategorie.
Během 30. let odešla do Německa. Nad Evropou se v tu dobu stahovala mračna přinášející druhou světovou válku, ale Anny to možná vnímala méně. Z Čech ji totiž táhla láska k německému boxerovi Maxu Schmelingovi. Vzali se v červenci 1933 a jejich svatba byla velkou společenskou událostí, protože v tu dobu šlo o VIP osobnosti, jak bychom řekli dnes. Dvojice se nikdy nedočkala potomka, protože Anny po autonehodě potratila a už nemohla mít děti.
Na Schmelinga čím dál víc tlačili nacisté. Jakožto zástupce pravé německé mužnosti ho chtěli mít na své straně. Odolával, ale přesto se i s manželkou objevoval na propagandistických materiálech. Při setkání s Adolfem Hitlerem se ovšem Schmeling přimlouval za svého manažera židovského původu, a dokonce během Křišťálové noci zachránil židovské chlapce.
V kariéře Maxe Schmelinga došlo ke dvěma zápasům, které byly podstatnější než ty ostatní. V obou případech s boxerem, který se jmenoval Joe Louis Barrow. Ten, co se konal v roce 1936, měl významnou politickou symboliku zápasu, kde na jedné straně stál zástupce Německa a na druhé Američan, navíc tmavé pleti. Max ho vyhrál. Odvetný o dva roky později však prohrál, což jeho i Anny dostalo do nemilosti celé nacistické strany. Narukoval na frontu a po obsazení Kréty skončil v nemocnici, kde dal několik rozhovorů, mezi nimi i americkému novináři. Joseph Goebbels zuřil.
Po válce Max i Anny čelili nařčení z kolaborace. Na ni byl v Československu dokonce vydán zatykač. Poslední film natočila v roce 1951, potom hereckou kariéru ukončila. Hlavní roli v tom sehrál její věk i posun kinematografie, která se značně změnila.
Manželé založili norkovou farmu. Později Max získal práci jako manažer Coca-coly. Během tohoto působení se spřátelil se svým někdejším soupeřem Joem Louisem Barrowem, kterému pomohl z finančních potíží, a dokonce mu zaplatil pohřeb, když v roce 1981 po vleklých zdravotních potížích se srdcem zemřel.
Max a Anny spolu žili 57 let, dokud Anny Ondráková 28. února 1987 v Hollenstedtu nezemřela. Do Čech už se nikdy nepodívala, i když si to podle svých slov v rozhovoru, který poskytla v 60. letech, přála. Max, který v roce 1997 pomohl finančním příspěvkem Česku bojujícímu se záplavami, se dožil 99 let. Dědictví na přání manželů šlo na dobročinné účely.
