„Co je štěstí? Muška jenom zlatá,“ zaznívá v básni Adolfa Heyduka, zdá se však, že lépe než básník vám dokáží odpovědět děti. Nejspíš budete překvapeni tím, že v jejich odpovědích zaznívají hlavně nehmotná přání. Co tedy chtějí?
Všichni se před Vánocemi a začátkem nového roku více než kdy jindy zamýšlíme nad tím, jak být spokojený. Také tým Linky bezpečí hledal odpověď na otázku, co je skutečné štěstí, a proto se zeptal 500 dětí. Jak se ukázalo, máme se od nich co učit. Například jeden z dotazovaných říká, že štěstí je... „Když ležím v posteli a něco si přeju. Když je celá moje rodina zdravá a šťastná.“ a druhý zase vidí podstatu v tom: „Hezky se chovat k ostatním ale i k sobě. Udělat někomu radost. Být spravedlivý.“ Z toho bychom si my, dospělí, mohli vzít příklad a ponaučení.
V čem vidí štěstí další dětičky?
Budu mít radost, když někomu pomůžu.
Být šťastný znamená být kamarádem. Chovat se k lidem hezky aby se oni chovali hezky k nám.
Jsem šťastný když si se mnou kamarádi hrajou a povídají. Nebo když mi maminka řekne že mě má ráda. Nebo když mi dá maminka pusu. Nebo když mě táta pochválí.
Mít přátelé, kteří vás mají rádi a podpoří vás. Se kterými se bavíte a smějete. Nesedět pořád doma nad učením a zažívat nějakou zábavu. Být občas bláznivé "dítě" i když dospělí říkají, že se máte chovat jako "dospělí" že jste na vylomeniny moc staří. Mít alespoň trochu svobodu v rozhodování. Zbytečně se nestresovat, když něco pokazím mohu to opravit (Z. Dranková 12 let)
Já jsem šťastná když jsme všichni zdraví a šťastní a když se nám splní každé přání.
Kdiš svítí slunce. Kdiš se maminka smjeje.
(Dětské hlášky věrně kopírují ručně psané vzkazy.)
Někdy se o současných dětech říká, že chtějí jen hmotné dárky, jako jsou počítače a telefony, ale tak tomu není. Jak se dozvíte z odpovědí, v první řadě potřebují milující rodinu, zázemí a bezpečí. Bohužel každé dítě, i když by si to zasloužilo, toto nemá. Operátoři Linky bezpečí denně vyřídí průměrně více než 500 hovorů od dětí a mladistvých. Nejčastěji mají starosti v rodině, kamarádství nebo s první láskou. Výjimkou však nebývá ani šikana a týrání a v poslední době také kyberšikana a problémy, které souvisí se sociálními sítěmi. Podle Petera Porubského, vedoucího Linky bezpečí, se dokonce jeden až tři telefonáty za den týkají sebepoškozování nebo myšlenek na sebevraždu.
Od roku 1994, kdy byla tato organizace založená, už vyškolení konzultanti přijali přes 10 milionů hovorů, e-mailů a zpráv na chatu. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce jsou připraveni zdarma pomoci.
Být rodičem je někdy složité, proto Linka bezpečí provozuje také Rodičovskou linku. Na ni se může obrátit každý dospělý, ať už právě rodič, nebo také pedagog a prarodič, zkrátka kdokoliv, kdo má strach o dítě. Nejčastějšími tématy tu bývají obtíže ve výchově (vztek u malých dětí, agrese, lhaní, drogy aj.), závažné rodinné situace, potíže se školní docházkou i obtíže osobního charakteru a podezření na týrání nebo zneužívání dítěte v okolí.
Linka bezpečí – 116 111
Rodičovská linka – 606 021 021
Volání i chatování je zcela zdarma.
