To, že je Agatha Christie dodnes považována za královnu detektivek, asi nemusíme připomínat. Ve svém životě ovšem prožila událost, která by zamotala hlavu i samotnému detektivu Poirotovi.
„Vzpomínky na následující rok svého života nesnáším,“ píše slavná spisovatelka v knize Vlastní životopis. Míní tím rok 1926, který se pro ni stal v několika ohledech zlomovým, bohužel ne ve šťastném smyslu slova. A přitom mu předcházelo poměrně hezké období, kdy se Agatha Christie, její manžel Archie a dcera Rosalind přestěhovali do nového domu. Říkalo se sice o něm, že nosí smůlu, ale poprvé byli vlastníky nemovitosti, navíc za zvýhodněnou cenu, a tak z něj měli radost.
Koupě domu, jak už to tak bývá i v současnosti, se stala značnou finanční zátěží, zvláště v tomto případě, kdy scházel kapitál, a tak muselo dojít na hypotéku. Sama autorka přiznává, že začali žít nad své možnosti – ve velkém domě s rozsáhlou zahradou a služebnictvem.
Právě v kritickém roce 1826 se rodina dostala do potíží kvůli nedostatku peněz. A nebyla to jediná rána: zemřela Agathina maminka.
Truchlila a ještě se musela postarat o dům po rodičích. Manželé se proto domluvili, že získají peníze dočasným pronájmem svého domu, zatímco Archie bude pobývat v Londýně a Agatha s dcerou odjela do Torquay, aby přebrala všechny věci a dala dům, o který se léta nikdo nestaral, alespoň trochu do pořádku.
Tvrdě dřela a nesměla nic odbýt, protože její babička pečlivě schovávala cenné věci. V obálkách mezi starou korespondencí tak našla peníze a v punčoše zase zabalenou diamantovou brož.
Na toto období vzpomíná takto: „Začala jsem z toho všeho být zmatená a popletená. Ztratila jsem chuť k jídlu a jedla jsem čím dál méně. Někdy jsem se posadila, složila hlavu do dlaní a snažila se uvědomit si, co to vlastně zrovna dělám.“
Aby toho nebylo málo, Archie za ní nejezdil a ani nechtěl, aby se do Londýna vydala ona. Vymlouval se na nedostatek času i na finance, které by musely být vynaložené na cestu. Pravda byla ovšem jiná. Když konečně za rodinou přijel, protože Rosalind měla narozeniny, oznámil manželce, že se zamiloval do jiné ženy a chce se rozvést. Ještě nedávno velice spokojené manželství dostalo vážnou trhlinu, a i když za něj Agatha bojovala, skutečně skončilo rozvodem.
Možná podobné psychické rozpoložení, jaké popisuje ve svém životopise, kdy přiznává, že občas nevěděla, co dělá, mohlo za to, že jednoho prosincového večera stejného roku odjela z domova a jedenáct dní o ní nikdo neslyšel. Její vůz objevila policie snadno. Stálo opuštěné u jezera Silent Pool. Po spisovatelce tady ovšem nebylo ani stopy. Jako první teorie se samozřejmě nabízela sebevražda utopením, ale tělo se nenašlo.
Až o téměř dva týdny později si člen hotelového souboru ve městě Harrogate všiml návštěvnice, která je značně podobná hledané, o níž psaly snad všechny noviny. Zavolal policii, se kterou přijel i Archie. V restauraci se následně odehrála zvláštní příhoda: Agatha do ní nakráčela, jako by se nic nedělo, posadila se ke stolu a začala číst noviny, kde z první stránky vyhlížela její tvář. Když ji manžel oslovil, nepoznala ho a tvrdila, že ona sama se jmenuje Theresa Neale. I toto jméno je jako ze zápletky některé z Agathiných knih, protože Neale bylo příjmení ženy, kvůli které ji manžel opustil. A nebylo to poprvé, kdy měla potíže s vlastním jménem. „‚Ale ovšem,‘ říkala jsem si, ‚svoje jméno přece znám dokonale. Jenže – jenže jak se jmenuju?‘“ popisuje, jak v době, kdy vyklízela matčin dům, nebyla schopná podepsat šek.
Z hotelu v Harrogate se nechala odvézt a poměrně rychle se zotavila.
Před čtyřmi lety spisovatel Andrew Wilson dohledal rozhovor z roku 1928. V něm Christie vypráví, že se opravdu pokusila o sebevraždu, kdy pustila volant a nechala vůz jet mimo silnici, a přitom se uhodila do hlavy. Možná vlivem úrazu ztratila paměť a vžila se do jiné osoby. To už dnes asi nikdo nezjistí. Nicméně Andrew Wilson také poukazuje na možnost, že šlo o pouhé předstírání, protože ztrátou paměti chtěla zamaskovat své nekřesťanské jednání, za které nejspíš pokus o sebevraždu považovala.
Zdroj: CHRISTIE, Agatha. Vlastní životopis. Přeložil Marta STAŇKOVÁ. Praha: Knižní klub, 2013. ISBN 978-80-242-4224-8.
