Květen je měsíc lásky, který ale často nestíháme prožít. V každodenním kolotoči povinností, schůzek a domácích úkolů se někde mezi snídaní a nákupním seznamem ztrácí to nejdůležitější – vy dva. Lilia Khousnoutdinova přichází s jemnou, ale silnou připomínkou, že láska si zaslouží pozornost i bez okázalých gest. V květnu, kdy vše kvete, máme jedinečnou příležitost říct si znovu „ano“. Vědomě, upřímně, a především po svém. Jak vykonat ten správný rituál?
Květen je měsíc lásky. Ale jak roky běží, ne každý vztah vypadá jako z květnové pohlednice. Po letech soužití, výchovy dětí, stěhování, práce, dovolených, krizí a návratů může být to původní „ano“ zapadlé mezi každodenními povinnostmi. A přesto tam pořád je. Možná tišší, jinak tvarované, ale často hlubší než kdy dřív. V dlouhodobém vztahu se láska proměňuje. Z romantického rozkvětu se stal hluboký kořen, který vztah drží. Sdílíme společnou paměť, humor, který nikdo jiný nepochopí, a ranní kávu připravenou přesně tak, jak ji máme rádi. Jenže právě na tyhle drobnosti často zapomínáme a vztah se pomalu vytrácí do šedi rutiny. Právě květen je krásnou příležitostí připomenout si, proč jsme spolu. Bez patosu, bez dramatu. Prostě jen tak. Po našem.
Nemusíme čekat na výročí nebo krizi, abychom si připomněli, že spolu chceme být. Můžeme si to říct kdykoli. A čím déle jsme spolu, tím víc to dává smysl. Zvu vás k malému rituálu – jednoduchému, nenáročnému, ale silnému. Můžete ho prožít na zahradě, v obýváku nebo během procházky. Nejde o teatrální gesta. Jde o chvíli, kdy se podíváme jeden druhému do očí a řekneme si: „Jsem tu. S tebou. A chci být dál.“
Možná cítíte, že by vám takový rituál prospěl, ale nevíte, jak začít. Možná je vám nepříjemné o tom mluvit, nebo se bojíte, že druhý nebude mít chuť. I to je v pořádku. Ne každý pár si zvládne takový rituál vést sám. Někdy pomůže přizvat někoho dalšího, blízkou přítelkyni nebo zkušenou průvodkyni či průvodce, kteří párové rituály provází. Nemusí jít o nic formálního. Často stačí, když vám někdo vytvoří bezpečný prostor, položí správné otázky a podrží vás v tom, co si sami potřebujete říct. Rituál není výkon ani divadlo. Je to prostor pro vztah. Pro upřímnost, blízkost a přítomnost.
Zkuste se inspirovat těmito jednoduchými kroky. Můžete je projít sami nebo s podporou někoho, kdo vás rituálem provede:
Vyhraďte si čas jen pro sebe
Bez dětí, práce, mobilů. Sklenička vína, bylinkový čaj, balkon, zahrada nebo gauč – to místo není důležité. Důležité je být spolu.
Ohlédněte se zpět
Řekněte si vzájemně jednu nebo dvě vzpomínky, které vás na druhém potěšily. Může to být maličkost nebo moment, ke kterému se rádi vracíte.
Vděčnost místo výčitek
Zkuste si říct tři věci, za které jste vděční. Klidně úplně obyčejné – třeba „díky, že mi každé ráno vaříš kafe.“
Přání do dalších let
Co byste si spolu přáli prožít? Co byste chtěli zkusit? Jak se spolu chcete dál cítit?
Symbolické „ano“
Na závěr si chytněte ruce. Podívejte se jeden druhému do očí a vědomě si řekněte „ano“. Může to být doprovázené polibkem, objetím, nebo jen tichým úsměvem. V rituálu není žádné gesto malé.
Možná cítíte, že si chcete „ano“ říct znovu, se vší symbolikou a vědomým zastavením. Obnova manželského slibu může mít podobu svatebního obřadu, ale není to nutnost. Může připomínat svatební den v osobnější rovině, nebo být komorním rituálem v kruhu blízkých, dětí, přátel, rodiny. Může být propojena s oslavou, hudbou, tancem a dobrým jídlem, ale stejně tak může být úplně tichá, prostá a založená na tom nejdůležitějším – dvou lidech, kteří si znovu vybírají jeden druhého. Obřad si můžete vytvořit sami, nebo si přizvat průvodkyni, která vám pomůže udržet atmosféru a symboliku přesně podle vašich potřeb. Je to krásný způsob, jak uctít společnou cestu a vykročit do další kapitoly.
Obnova slibu není povinnost. Je to pozvánka. Možná si z toho uděláte novou květnovou tradici. Nebo to zůstane jen u jednoho odpoledne, které ale nezapomenete. Protože i zralá láska si zaslouží pozornost. Ne nutně velká slova, stačí chvíle, kdy jste spolu a díváte se stejným směrem. A možná zjistíte, že v tom druhém pořád hoří jiskra. Jen byla chvíli skrytá za každodenností. A že i po letech může být květen měsícem lásky. Té, která už ví, co vydržela. Té, která nezáří okázale, ale hřeje zevnitř.
Vystudovala politologii a historii na Oxfordu, poté Gender Development & Globalisation na LSE. V roce 2021 založila Nadační fond Propolis33, který se věnuje projektům týkajícím se plánovaného rodičovství, mateřství, reprodukce a projektům s feministickou tematikou. Je členkou předsednictva Českého helsinského výboru a členkou správní rady Nadačního fondu pomoci. Je spoluautorkou šesti knih s ženskou tematikou, včetně Jsem žena, jsem Evropa a Novodobé ženské rituály. A iniciátorkou vzniku spolku České ceremonialistky.
Spolek České ceremonialistky je profesní uskupení žen, které provázejí jednotlivce životními přechody prostřednictvím rituálů a ceremonií. Nabízí také výcviky, semináře a databázi vyškolených ceremonialistek, které dodržují etický kodex a poskytují kvalitní praxi.
Autorský text, Lilia Khousnoutdinova
