Vanda Chaloupková pro Svět ženy: Jak se jí hrají intimní scény a proč má stejné tetování jako Iva Pazderková

V seriálu Modrý kód jste donedávna ztvárňovala doktorku Veroniku Jánskou. Naučila vás tahle role poradit si i v běžném životě, kdyby někdo potřeboval lékařskou pomoc?

Myslím, že trochu ano. I když při natáčení předstíráme, v hlavě ten postup, který zkoušíme s doktory na pacientovi, zůstává. Taky mám kurz první pomoci. Nejednou nám při představení omdlel divák v sále, takže vím, že pohotová jsem. Každopádně, kdyby někdo potřeboval urychleně vyndat ledvinu, asi by to v mém podání nedopadlo dobře.

Vám už někdy šlo o život?

Naštěstí ne. Ale mému kolegovi jednou ano. Našla jsem ho v zákulisí v bezvědomí. V první vteřině mi nedošlo, proč leží na zemi. A pak už si jen pamatuju, jak jsme zavolali sanitku a on mi ležel v klíně. Naštěstí všechno dobře dopadlo.

Doktorka Jánská byla hodně volnomyšlenkářská. Uznávala třeba polyamorii. Co si o tom myslíte?

I když mi dramaturgové říkali, že je u nás polyamorie naprosto běžná věc, já jsem se s ní do té doby nesetkala. Zaměňovala jsem to s polygamií. Jenomže zatímco polygamie je setrvávání muže či ženy ve více manželských svazcích, polyamorie je otevřená partnerská láska bez ohledu na zákonné uzavření sňatku. Mně osobně přijde obojí tak trochu zvrácené. Jsem staromilec. Samotná představa, že by měli jít všichni tři ve vztahu na večeři nebo třeba na koncert, je pro mě zvláštní. Myslím si, že když jsou ve vztahu tři lidé, jeden z nich musí vždycky být trochu stranou a trpět. Upřímně se mi ulevilo, když tato zápletka ze seriálu zmizela.

Hrály se vám špatně takové scény?

S Davidem Gránským a Kubou Gottwaldem jsme se u toho většinou nasmáli. A pokud jde o intimitu, naštěstí není čas na hloubavé přemýšlení nad prožitkem. Ve skutečnosti je v místnosti 25 lidí, je tam 40 stupňů a musíte dodržovat tzv. choreografii, aby vás kamera viděla v dobrém úhlu. Jednou jsme se s Davidem měli u líbání otáčet, on měl pravou rukou zatáhnout žaluzie a přitom jsme měli současně ulehnout na pohovku. Samozřejmě jsme se srazili čely. Takže jde spíš o absolutní koncentraci. Taky musím říct, že mám štěstí na herecké partnery. Jsou to profíci.

Vzájemné sympatie mezi herci určitě hrají velkou roli…

To ano, ale někdy se vám prostě do jakýchkoliv intimností nechce. Jako při představení, když máte špatný den, ale musíte hrát komedii a bavit lidi. Občas mi to ale paradoxně pomůže zapomenout na to, co mě zrovna trápí. Já svému zaměstnaní říkám schizofrenie.

Měla jste od začátku o hraní takovou představu?

Představy, které jsem mívala na škole, byly rozhodně odlišné. Tak jako jsou zkreslené představy lidí, kteří neznají naše povolání a vnímají jenom to pozlátko. Je to zvláštní disciplína. Někdy se vám daří, nabídky chodí a jindy jste zase na dně. Když moje postava v seriálu skončila, zažívala jsem mírný pád dolů. Nicméně neuběhl ani týden a přišly krásné nabídky, na které bych s hraním v Modrém kódu čas neměla. Čekají mě dva filmy a pracovní cesta do Ameriky. Prostě všechno je tak, jak má být.

Prožívala jste podobnou krizi jako po skončení v Modrém kódu už někdy dřív?

Samozřejmě. A určitě zase další přijde. S tím člověk musí počítat. Nikdy se mi nestalo, že bych měla práce tak akorát. Buď pracuju tolik, že se mi chce omdlít, nebo nemám do čeho píchnout. Já se ale naštěstí neumím nudit a pořád něco vymýšlím. Chrlím miliony nápadů. Dokonce se mi o nich často zdá. Herectví je ale čekání na telefon.

Jak se k tomu staví váš snoubenec Oskar?

Vždycky si ze mě dělá legraci, když po skončení nějakého projektu bez vidiny další práce propadám panice a odhodlaně končím s herectvím. Ví, že prožívám fázi, kdy bych šla nejraději dělat něco jiného, ale zároveň tuší, že za půl roku pro změnu nebudu mít čas si s ním ani zajít na procházku. Ale věří ve mě a to je hlavní.

Důvěra ve vztahu je základ. Žárlí na vás občas?

Jsme spolu pět let a nikdy jsem z něho nic takového necítila. Náš vztah je založený na absolutní důvěře a taky svobodě, která je důležitá, aby se člověk ve vztahu nezadusil. Nikdy na mě netlačí a já se taky snažím, aby věděl, že může jet na víkend na ryby a nemít výčitky, že jsme něco nepodnikli spolu. Hodně a rádi cestujeme, na to se vždycky strašně těšíme. Ten čas na cestách je jenom náš.

Letos v lednu jste se zasnoubili. Byla jste žádostí o ruku po pěti letech vztahu vůbec zaskočená?

Rozhodně! Oskar je spontánní člověk, takže mě překvapilo, že si to naplánoval na dovolenou v Thajsku. Navíc musel předtím jet pro prstýnek k prarodičům, jelikož je po tetě jeho babičky, a nechával ho zmenšit na moji velikost.

Takže prstýnek se dědí z generace na generaci?

Dá se to tak říct. Oskarova prateta se ale nikdy nevdala, protože snoubenec, který jí prstýnek dal, tragicky zemřel při letecké nehodě. Po zbytek života žila jako jeptiška. Teď je na mně, abych konečně naplnila osud toho prstenu.

Bylo to zasnoubení dojemné? Potrpíte si vůbec naromantiku?

My jsme oba spíš trochu cyničtí. Nemáme rádi prvoplánové kýče. Takže Oskar rozhodně nečekal na západ slunce. Ale samotná žádost o ruku proběhla až po deseti dnech pobytu. Oskar nosil prstýnek celou dobu v kapse. Zpětně mi došlo, jak asi trpěl při čekání na vhodnou chvíli. Chtěl, aby to bylo vtipné, a to mu vyšlo. Romantické to samozřejmě bylo, ale to si on nikdy nepřizná. Mám největšího romantika, který o sobě tvrdí, že je dřevorubec.

U čeho dokážete opravdu vypnout a relaxovat?

Na vypnutí je asi nejlepší jóga. U ní se dokážu zklidnit. Tím, že se soustředím na správné provedení pozic, si po lekci uvědomím, že jsem opravdu nepřemýšlela o jiných věcech, protože na to není prostor. Taky ráda chodím do lesa. Hlavně s kamarádkou Ivou Pazderkovou, protože jsme obě tak trochu šílené. Trháme bylinky, objímáme stromy nebo válíme sudy na louce.

S Ivou jste ale spojené i něčím jiným. Prozradíte nám to?

Máme společné tetování: VIVA. Iva ho má na zápěstí a já na předloktí. Je to spojení našich jmen: Vanda a Iva. Také to znamená živý. Když jsme si ho daly udělat, dělaly jsme si legraci, že se kvůli tomu holt spolu budeme muset bavit celý život. Nebo si ho budeme muset předělat třeba na AVIVÁŽ.

Máte ještě nějaká další tetování?

Mám jich celkem pět a každé má svůj význam. Mám je na místech, kde si jich málokdo všimne. Jednak kvůli práci a taky je nepotřebuju vystavovat na odiv.