Říká se, že sociální sítě jsou dost často místem, kde dojde k odhalení nevěry. I Veronika (37) takhle zjistila, že má manžel milenku. Jak situaci řešit radí speciální pedagožka a psychoterapeutka Mgr. Charlotte Benátská.
Používali jsme doma jeden stolní počítač, na který jsme chodili s manželem oba. Protože já mám věčně plnou plochu ikon, což on nesnáší, vytvořili jsme si každý svůj účet. Hesla jsme si dali spíše kvůli dětem. V počítači byly i naše pracovní věci, tak aby třeba nedošlo k jejich smazání. Alespoň to byl oficiální důvod, proč jsou naše účty zaheslované. Manžel měl evidentně ještě jeden…
Vařila jsem a manžel seděl u počítače. Najednou ho volal starší syn, aby mu šel do pokojíčku s něčím poradit. Vstal a šel, i když u toho trochu brblal. Mě napadlo, že udělám ještě moučník a chtěla jsem se v rychlosti podívat na recept. Využila jsem zapnutý počítač, sedla k němu a z lišty dole otevřela okno s prohlížečem. Byla tam nějaká motoristická stránka a v záložce nahoře ještě facebook a messenger. Otevřela jsem novou záložku a vyhledala to, co jsem potřebovala. Jenže na záložce s růžovo-modrou bublinou bliklo, že píše Ivana. Nejsem na sebe hrdá, ale na záložku jsem klikla.
Ani mě vlastně nenapadlo žárlit nebo ho dokonce podezírat, jen jsem prostě byla zvědavá, která z našich známých mu to píše, protože žádná Ivana mě nenapadla. Otevřela se mi rovnou zpráva, která mimo spousty srdíček a pusinkujících smajlíků obsahovala fotky černovlásky v prádle. V rychlosti jsem přejela očima text. Psali si, jak se milují a probírali uplynulé erotické zážitky i ty, které spolu hodlají prožít. Zatočila se se mnou podlaha a chvíli jsem si říkala, že asi omdlím.
Mezitím manžel přišel a také dost zblednul. Jeho první reakce bylo nařknout mě z toho, že mu lezu do soukromí. Pak si uvědomil, že máslo na hlavě má on. Přiznal půlroční vztah s kolegyní.
Rozvedli jsme se, je to rok. Nemůžu se z toho vzpamatovat, natož abych pomýšlela na nový vztah. Když má někdo zájem mě blíže poznat, odeženu ho od sebe. Jak se s takovou zradou vyrovnat?
Napsáno podle příběhu čtenářky Veroniky S.
Příběhů s podobným scénářem v domácnostech turbulentní rychlostí přibývá. Odhalení paralelního vztahu přes sociální sítě a chytré telefony se stává fenoménem generace, která „žije“ společně s mobilní technologií. První reakcí podvádějícího je většinou protiútok s komentářem typu „nemělas mi tam lézt“, na to nemáš právo, ty mě šmíruješ?, co si to vůbec dovoluješ“ apod. Je to na jednu stranu pochopitelná reakce, zastírající první momenty po odhalení, kdy je na to těžko co říci…Na druhou stranu nevyhnutelnost jít s pravdou ven tak jako tak následuje ihned poté.
Přiznání v těchto případech nebývá polehčující okolností. Bohužel. Následují výčitky, pocity zklamání a otázky typu proč. V lepším případě se důvody nevěry druhý z páru dozví. Je důležité znát postoj nevěrného partnera k situaci a slyšet, co ho k tomu vedlo. V horším případě se hříšník k důvodům vyjadřovat nechce nebo řekne, že neví, proč se to stalo. Pak je těžké se zorientovat v situaci a ještě těžší navázat nějakou rozumnou společnou řeč.
U Veroniky chybí v příběhu střípek v komunikaci, který by objasnil, co následovalo po přiznání partnera. V jejím případě došlo k rozvodu. Je možné, že v jejich soužití byla nevěra tou poslední kapkou a rozvod byl nevyhnutelný. Ve většině případů se však rozvod nekoná. Lidé by si měli nechat čas, než udělají ukvapené závěry a navrhnou radikální řešení. Jedná-li se o pár, kde jeden podlehne pokušení, ale pár jinak funguje, jejich soužití jim dává smysl, vychovávají spolu děti, pak je na místě otevřená komunikace. Z té pak vyplyne, co jim ve vztahu chybělo, vadilo, často až po nějakém „zásahu zvenčí“ spolu partneři začnou mluvit o svých problémech a pocitech
Ztracenou důvěru lze znovu obnovit. Chce to čas a především vůli pokusit změnit, co v jejich soužití, v citovém a milostném životě nefungovalo ke spokojenosti obou. Zásadním předpokladem je, aby o to oba stáli. Dále, aby si oba řekli, co jim nevyhovuje, a každý za sebe navrhnul, co může a chce dělat jinak.
Nenutit se k odpuštění, je ale důležité nechat věci a život plynout. Nekontrolovat partnera, zdržet se výčitek, ironických poznámek a také stále „to“ nepředhazovat. Varovala bych i před tím - dokazovat sobě nebo jemu, že si mohu také někoho najít, aby si uvědomil, jaké to je. Dostanete se do pasti, ze které se nedostanete.
Každý člověk potřebuje volně dýchat a vnímat svobodu. Dopřejte ji sobě i druhým. Dejte druhým šanci, pokud vyhodnotíte nebo cítíte, že ji dát chcete. A hlavně se oprostěte od strachu, co bude. Důvěřujte v první řadě sobě - svému vnitřnímu vedení, že Vás povede k rozhodnutí, které je tím nejlepším. Neuzavírejte se do sebe, k novým začátkům je potřeba mít mysl i srdce otevřené…
Mgr. Charlotte Benátská Speciální pedagožka a psychoterapeutka zaměřená na párovou komunikaci a uzdravení rodinných vazeb. Věnuje se specielně ženám v oblasti zdravého ženského sebevědomí a intimity. Je autorkou publikace Ženy, klíč ke spokojenosti je v nás. www.vztahy-komunikace.cz
Pokud jste se ocitli v situaci, se kterou se s námi chcete podělit nebo si s ní nevíte rady, napište nám na email: [email protected]
