Úzkostní rodiče mohou být všelijací, někteří mají natolik bujnou fantazii, že se obávají například i o to, zda změna klimatu nějak neovlivní jejich děti. Jenže jakkoliv svou starost o dítě myslí dobře, můžou ji nechtěně přenést i na své dítě v podobě úzkostí, které je potrápí v pozdějším věku. Podívejte se, zda se neřadíte k těmto rodičům a zda svou starost o dítě občas trochu nepřeháníte.
Úzkostní rodiče mají tendenci opakovat stále dokola své vlastní obavy a následně je zveličovat ve snaze své dítě ochránit. Pokud například vidíte toulavé kočky a mluvíte o nich pomalu jako o monstrech a děsivých zrůdách, vaše dítě pak nejspíš získá fobii ke všem kočkám a při každém setkání s nimi pocítí strach. Během studie provedené na Univerzitě v Cambridgi ve Spojeném království bylo zjištěno, že příliš chráněné děti jsou později náchylnější k úzkostem a obavám. Místo strašení tedy zkuste vašemu dítěti vysvětlit, jak se má v podobné situaci chovat a proč se některé kočky nesmí hladit a není dobré k nim chodit.
Pokud dítě zjistí, že se nějaké věci obloukem vyhýbáte, nebo se jí dokonce bojíte, začne vaše chování kopírovat. Pokud však jde o věci, které nejsou nijak nebezpečné, a fobie z nich vám jen stěžuje život, není dobré, aby podobná zkušenost potkala i vaše dítě. Zkuste se tedy ovládnout, pokud například nesnášíte pavouky a jednoho z nich objevíte v dětském pokoji. Zkuste dítěti vysvětlit, že pavouci jsou neškodní a zkuste mu vy nebo váš protějšek ukázat, jak pavouka bezpečně přemístit z okna, aniž by mu bylo ublíženo. V dítěti podpoříte kladný vztah k živým bytostem a příště vám může pomoct odnést pavouka třeba z vaší ložnice.
Úzkostní rodiče bývají paranoidní a majetničtí. Možná kontrolujete každý den dítěti známky, sledujete jejich výkon při sportovních trénincích a vždy se ujišťujete, že je vše provedeno s maximální pílí. Pokud vaše dítě udělá sebemenší chybu, vždy myslíte na nejhorší scénář a přeháníte. Tímto přístupem nejspíš uděláte z vašeho dítěte perfekcionistu, který však bude neustále pod tlakem a v obavách ze svého selhání. Uvědomte si, že z vašeho dítěte roste samostatný člověk a nemůžete vždy plně ovládat vše, co dělá. Zkuste podpořit jeho zájmy, naučte ho pracovat s prohrou, ale nevzdávat se, špatné známky s ním proberte bez bouřlivých emocí a zjistěte jejich příčinu. Pokud si dítě přeje hrát chvilku samo, respektujte (samozřejmě s ohledem na věk dítěte) jeho přání a dopřejte mu občas soukromí.
Úzkostní rodiče vždy potřebují znát všechny detaily, aby se cítili méně znepokojeni. Přesné informace totiž působí jako úleva od jejich myšlenek vyvolávajících úzkost. Takhle vlastnost pak vzbuzuje naopak obavy v dětech, pokud udělají nějakou chybu a očekávají, že se v ní budete příliš rýpat. Zkuste se více soustředit na přítomnost a snažte se myslet pozitivněji. Černé scénáře ve vaší hlavě totiž jen utváří zbytečné napětí mezi vámi a vaším dítětem.
Úzkostní rodiče nedovolí svým dětem, aby jim něco tajily. Pokud jim děti něco tají, musí to být podle nich něco strašného. Jenže čím jsou děti starší, tím více vyžadují své soukromí. Tajemství jsou pro vývoj dítěte zásadní. Formují vnitřní vědomí, autonomii a představivost. Pochopitelně musíte rozlišovat druhy tajemství a zasáhnout pouze tehdy, pokud máte pocit, že se jedná o něco, co činí vaše dítě nešťastné, ubližuje mu nebo je dokonce životu nebezpečné!
