Na intuici někdo dá na sto procent, jiný nenechá vnitřní hlas promluvit a záměrně je k němu hluchý. A možná jsme svou intuici v dnešní přetechnizované době jen dobře pohřbili spolu s dalšími schopnostmi, kterými jsme byli kdysi obdařeni. Je načase natáhnout budík a probudit šestý smysl z nečinnosti. Někdy nás umí navést k cíli lépe než všechny rozumové argumenty.
Schopnost vědět beze slov a vnímat bez vysvětlování neboli intuicí zmiňuje už Platon ve svém sedmém listu. Jakkoli je k ní kritický a vyžaduje, aby se prvotní mínění vždycky podrobilo důkladnému rozumovému zkoumání, připouští existenci jakéhosi tichého hlasu, který na nás promlouvá v pozadí našich myšlenek.
Určitě skoro každý z nás někdy zažil pocit jisté předtuchy. Jestli se jedná o náhodu, schopnost zachytit a následně analyzovat drobné nuance ve změně chování, anebo jde opravdu o šestý smysl, je však neustálou otázkou. „Manžel tenkrát odjel na služební cestu a já jsem prostě cítila, že něco visí ve vzduchu. Neměla jsem žádnou konkrétní indicii. Nepohádali jsme se, nechoval se nijak zvláštně ani náš život nevybočil ze zajetých každodenních kolejí. Ten kousavý pocit mě ale neopouštěl. Něco bylo špatně a já nevěděla co. Když se vrátil domů, přestože jsem to do té doby nikdy neudělala, vlezla jsem mu do telefonu a všechno se mi potvrdilo,“ vzpomíná na nepříjemné období svého života pětatřicetiletá Jana.
Kdyby svou intuici tenkrát neuposlechla, mohla sice možná dál žít v relativně spokojeném vztahu, avšak s nevěrníkem po boku. Jiný případ popisuje dvaatřicetiletá Monika. „Byla jsem asi ve dvacátém týdnu těhotenství a byla jsem si naprosto jistá, že je s mým děťátkem všechno v pořádku. Několik dní po jednom z vyšetření mi ale zavolala sestra, že se jim podle výsledků něco nezdá, a tudíž bych měla podstoupit odběr plodové vody, aby se vyloučilo případné postižení dítěte. Přestala jsem poslouchat svou intuici, zpanikařila a nechala se zblbnout falešně pozitivním výsledkem testu,“ popisuje Monika nepěknou zkušenost, která ji tehdy připravila o několik klidných nocí.
Podle psychologů svou intuici v dnešní přetechnizované době řada z nás záměrně potlačuje, protože se orientuje spíš na věci, které nevycházejí z nás, ale jsou patrné a dosažitelné kolem nás. Žijeme ve světě cílů, akčních plánů, úkolů a povinností. Orientujeme se na výkon a neuvědomujeme si, že abychom se na svou intuici mohli opravdu spoléhat, je nutné živit ji a trénovat. A jak takový intuitivní trénink provést?
Hned zbrkle například kamarádce nebo nezačít problém konzultovat s Googlem. Stačí se zklidnit, naladit se sami na sebe a uvědomit si, jak danou situaci cítíme, a nebrat vlastní pocity na lehkou váhu. Někdy prostě nemusíte rozumět všemu, co se uvnitř vás odehrává. intuici podle odborníků blokuje hlavně naše přílišné zaměření na to, co lze vnímat smysly, popsat slovy, zhodnotit, vysvětlit a vědecky podložit. Přitom právě ženský způsob vnímání a nazírání na svět považují psychologové za přirozeně intuitivní. A ačkoliv neexistuje žádný zřejmý důvod, proč by intuice měla být silněji vyvinutá u žen než u mužů, bývá schopnost následovat jisté předtuchy připisována hlavně jim.
Na rozdíl od intelektu k nám intuice nepromlouvá přímo. Nerozkazuje nám, neupozorňuje na to, co musíme udělat, v čem musíme uspět. spíš nás naťukává a pokládá nám hravé otázky, na které jsme si kdysi odpovídali jako děti. „Bude to zábavné? Budeme z toho mít radost? Co by se stalo, kdyby...?“ a přitom dokáže bleskově třídit myšlenky, které ani nevíme, kde se vzaly. Ne náhodou se říká, že géniové jako Edison nebo Einstein dokázali se svou intuicí pracovat takovým způsobem, že je dovedla bez předchozích empirických poznatků k neuvěřitelným výsledkům. Intuice nám tedy může pomoci najít odpovědi a informace, o nichž zatím nikdo neví a které nejsou nikde patrné ani zaznamenané. Neznamená to však, že se občas nemůže mýlit. Vědomě ignorovat bychom ji ovšem neměli, protože by to znamenalo přestat naslouchat sám sobě a svým pocitům.
Další kladné body z hlediska intuice nadělila ženám přímo příroda. Menstruační cyklus a mateřství je totiž s hlasem intuice mohou velice silně propojit. Měsíční cyklus, hlavně premenstruační fáze a fáze menstruace, je orientován spíš na náš vnitřní svět, kdy využíváme víc intuici a prostě jen „jsme“. Na rozdíl od druhé poloviny cyklu, kdy uvažujeme hodně logicky a jsme zaměřeny především na konání a aktivitu. Ze sledování a žití v cykličnosti můžeme tedy těžit. Jen je opět potřeba si to uvědomit. Rovněž mateřství je podle psychologů výborná cesta hlubšího poznání sebe sama. Může být totiž podnětem pro to, položit si zásadní otázky a vydat se cestou osobního růstu a rozvíjení intuice. Ženy to často nedělají, neuposlechnou hlas intuice v domnění, že se zbláznily a že se té změti rozporuplných pocitů nemůžou nebo nesmějí poddat. Třeba ty, které nechávají svoje ratolesti při uspávání vyplakat. Dítě nechají v postýlce zavřené v pokojíčku, stoupnou si za dveře, miminko pláče a ony ho v pravidelných intervalech přicházejí kontrolovat. Samy pak pláčou za dveřmi. Dítě to po několika večerech vzdá, protože ví, že se maminky nedovolá. Ta cítí, že to není dobře, ale přece ho nebude každý večer nekonečně dlouho uspávat. Matka se vnitřně cítí hrozně, ale protože si přečetla na dětském webu nebo slyšela od kamarádky, že je to dobré, praktikuje to, i když jí intuice říká, že tohle není dobře. A možná svým rozumem právě narušila souvislosti... Většinu naší evoluce jsme totiž byli lovci a sběrači. A v těchto časech dítě, které přes noc spalo o samotě, představovalo snadnou oběť pro nějakého predátora. Je to tedy opravdu dlouhá doba, během níž se nám do paměti otiskl fakt, že nesmíme spát o samotě. Teď už sice dítě šelma nesežere, ale evoluční výbavu máme stále v sobě a intuitivně ji cítíme. Tak proč ji neposlouchat, když víme, že funguje a je to správně?
Jedním ze základních pilířů intuice je zdravá sebedůvěra. Jakmile si nevíme rady se svým životem a potřebujeme ho s někým konzultovat, nemůže se prosadit ani šestý smysl. Nedávno mi známá vyprávěla příběh své kolegyně, která začala chodit ke kartářce. Jedno sezení jí ale nestačilo a začala s ní konzultovat téměř každý svůj krok. Věštila jí z tarotů skoro i to, co si má ráno obléknout do práce. Ze závislosti na radách se nyní léčí u psycholožky a cítí, že ani tohle není nadlouho. Na konzultace chodí jednou týdně a psycholožce se svěřuje skoro se vším – od práce přes milostný život. Tolik si zvykla ptát se na názor svého okolí, že svůj šestý smysl úplně ztratila. Aby dotyčná svou intuici znovu objevila, musí si nejdřív začít důvěřovat. Šepot, jenž se v naší mysli ozývá již od útlého dětství a napovídá nám, co chceme dělat nebo čím chceme být, se často rozmělňuje pod nánosy balastu, všednodenních povinností a informací, které k nám připlouvají zvenčí. Měli jste třeba už jako malí jasnou představu o tom, čím byste se jednou v životě chtěli živit, ale vaši rodiče vám to vytloukli z hlavy? A tak jste horko těžko dostudovali ekonomii, jak si maminka s tatínkem přáli, které se teď stejně nevěnujete. i to může být důsledek neuposlechnuté intuice. Naslouchat intuici je bezesporu náročná disciplína. Zvlášť proto, že vyžaduje trpělivost, důvěru v sebe sama, soustředěnost a koncentraci. Proto tak často vyhledáváme rady kamarádek, ale i odborníků a zapomínáme na to nejdůležitější – poslouchat, co nám říká náš šestý smysl. Věřte, že občas se to vyplatí. Zkuste se zastavit, utéct do ticha a nechat promluvit svůj vnitřní hlas. Když nic jiného, přinese vám to zklidnění a pár okamžiků, kdy se můžete věnovat jen sami sobě.
„Nedopusťte, aby v hluku cizích názorů zanikl váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: mějte odvahu jít za svým srdcem a intuicí. Protože ty už nějak vědí, kým se ve skutečnosti chcete stát. Všechno ostatní je vedlejší.“
Steve Jobs, americký podnikatel
