Přejít k hlavnímu obsahu

“Milá mami, ráda o tebe pečuji, ale je to s tebou těžké,” píše v dopise Jana své matce, která jí pomalu začala řídit život i domácnost

Rodiče se o děti starají dlouhé roky a přirozeně tak očekávají, že jim to děti vrátí, když to budou potřebovat. Síly ubývají, rodiče stárnou a potřebují pomoc druhých stále víc a víc. Když ale situace dojde do fáze, že rodiče nemohou žít sami a potřebují pravidelnou péči, stojí dospělé děti před důležitou životní volbou. Postarat se o rodiče doma, nebo v domově důchodců?

Do redakce poslala svůj dopis paní Jana. Před třemi roky se rozhodla pečovat o svou nemocnou maminku, která už nemůže žít bez pomoci druhých. Nastěhovala si ji k sobě domů do pokoje pro hosty a stará se, jak jen může. Jenže ne vždycky to je s její maminkou lehké a jednoduché. Má totiž svou hlavu. Paní Jana se proto rozhodla napsat své mamince dopis.

Milá mami,

mám tě moc ráda, udělala jsi toho pro mě v životě dost a já jsem ráda, že se teď o tebe můžu postarat. Chci ti vše vynahradit a není lepší způsob. Kdybych stála znovu před rozhodnutím, zachovala bych se stejně jako před třemi lety. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych tě dala do domova důchodců. Shodli jsme se s manželem už před pár roky, že pokud se naší rodiče neobejdou bez naší pomoci, pomůžeme jim, jak to bude možné. Manželovi se v podnikání daří, a tím pádem jsem mohla pracovat na půl úvazku a mít tak dost času na děti, domácnost a teď taky na péči o tebe.

Mohlo by se vám líbit

Sylvie (47 let): “Maminko promiň, že se o tebe nemůžu postarat, nejde to”

Rodiče obvykle od prvního nádechu pečují o své dítě a dávají mu to, co potřebuje. Na začátku jde o péči prakticky nonstop, kdy dítko není schopno se o sebe postarat, ale postupem času se děti víc a víc osamostatňují. A nutnosti péče tak ubývá. V určitou chvíli se síly přelévají a rodiče už toho nezvládnou tolik, co jejich děti. Stárnou a v tuto chvíli přichází otázka, kdo jim pomůže a postará se o ně?
svetzeny.cz

Přestěhuješ se k nám

Jak čas plynul, potřebovala jsi mě víc a víc. Jezdila jsem k tobě denně a pomáhala, jak to jen šlo. Nechávala ti vozit obědy, vozila tě k doktorům, zkrátka vše, co bylo třeba. Když to nestačilo, věděla jsem, že přichází ta doba. Přestěhovali jsme tě z tvého bytu k nám do domu. Je velký, děti velké, takže jsme měli dost prostoru. Připravili jsme ti pokoj přesně tak, jak jsi potřebovala a chtěla. Přivezli jsme i vybavení z tvého domu, aby sis připadala jako doma. A začali jsme spolu žít.

Není to s tebou jednoduché

Začátky byly skvělé, hodně jsme si povídali, smáli se. Pomáhala jsi mi s vařením a já se cítila hezky, že tě mám vedle sebe. Jak šel čas a tvé zdraví chřadlo, stávalo se naše soužití těžší a těžší. Nic, co jsme já nebo manžel udělali, ti nebylo dost dobré. Jídlo bylo moc studené, moc teplé, málo slané, moc slané. Povlečení jsem moc naškrobila - i když ho neškrobím, jsme moc hluční, nedíváme se na ty správné pořady v televizi a spoustu dalšího. Chvíli jsme to tolerovali a omlouvali tě, ale maminko, není to vůbec jednoduché.

Mohlo by se vám líbit

Aneta (43 let): Mami, zklamala jsi mě, bolí to i po letech”

Vztah matky a dcery bývá v určité části života často složitý a komplikovaný. Obě se chtějí prosadit, obě si myslí, že mají pravdu a život té druhé chtějí řídit nebo minimálně do něj významně zasahovat. Dcera má pocit, že máma by pro ni měla obětovat spoustu věcí, máma vidí, jak se její malá holčička vydává do života po svých a dělá věci, které ona neschvaluje. Aneta se vyrovnávala se složitým vztahem s mámou dlouhé roky. A před její maminkou stála svého času "Sophiina volba".
svetzeny.cz

Máme své zvyky

S manželem žijeme spoustu let, máme své zvyky a tradice, ale tobě není nic po chuti. Na snídani se scházíme, ale ty chceš jíst u sebe, když ti jídlo přineseme, tak prý nechceme tvou společnost. Vlastně nikdy ic neuděláme špatně. Není možné se ti nijak zavděčit. Je těžké o tebe pečovat a ty nám to vůbec neusnadňuješ. Komanduješ nás, neustále dáváš rozkazy a měníš mi dům k obrazu svému. Mami, je to moje domácnost a můj domov, chci vše mít uspořádané podle sebe, jak jsem roky zvyklá. Mám tě moc ráda, nedala bych tě do domova důchodců, ani náhodou. Jen je to s tebou často dost těžké a já nevím, jak dlouho to vydržíme. Prosím, občas nás za něco pochval a tolik nekritizuj. Bude se nám žít dobře.

S láskou tvoje dcera Jana

Mohlo by se vám líbit

Daniela (56 let): “Milý synu, prosím nechovej se jako tvůj otec”

Rodiče jsou prvním vzorem pro své děti. Není tedy divu, že je kopírují a chtějí být jako maminka nebo tatínek. Rodiče jim také nabízejí pohled na každodenní život, návyky, situace a dávají jim vzorce chování. Syn Daniely se dostává do věku, kdy formuje nejen sebe, ale také si začíná ujasňovat chování ke svému okolí. Podle jeho mámy však ve svém jednání kopíruje svého otce, který se k ženám a svému okolí moc dobře nechová.
svetzeny.cz

Jak se má paní Jana poprat s tím, že maminka jí do všeho mluví a v její domácnosti je generálem, který vše organizuje? Řekli byste to svým rodičům? Nebo je dali do domova důchodců? Co byste na místě paní Jany dělali vy?

Přečtěte si příběh paní Andrey, která si v dospělosti uvědomila, jak jí zákazy, příkazy a všechno kolem ovlivnilo její život.

Zdroj článku
Doporučená videa z partnerského webu z Lifee.cz:
×
  • Svět ženy
  • 699 Kč
  • ROČNÍ PŘEDPLATNÉ SVĚT ŽENY + FÉN REVLON + DIGI ZDARMA
  • obrázek magazínu ROČNÍ PŘEDPLATNÉ SVĚT ŽENY + FÉN REVLON + DIGI ZDARMA
  • Předplatit