Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Své o tom ví i Helena (51), která nedávno zjistila, že manžel na půdě skrýva dlouholeté tajemství, o němž už celá desetiletí nic neví. Jak situaci řešit radí speciální pedagožka a psychoterapeutka Mgr. Charlotte Benátská.
Tento článek byl napsán podle skutečného příběhu ze života naší čtenářky. Fotografie jsou ilustrační a jména byla změněna.
Byla to úplná náhoda, bez které bych se o synovi svého muže patrně nikdy nedozvěděla. Hledala jsem na půdě nějaké dokumenty a našla malou obálku, kde byla fotka asi tříletého chlapce a dopis od jeho matky. Ten by si asi Honza nenechával, jenže na druhé straně byl dětskou rukou nakreslený obrázek. Neznámá psala, že se jim daří dobře a že děkuje za finanční pomoc. Tón jejího psaní nebyl nijak agresivní. Z ničeho Honzu neobviňovala, jen mu docela srdečna dávala vědět, že je syn v pořádku. Jak jsem pochopila, měl mít po operaci slepého střeva.
Skoro nebylo patrné, že je dítě opravdu mého muže, ale níže podepsaná Kateřina také popisovala, že se více než rok schází s velmi slušným mužem, se kterým se k sobě brzy nastěhují. „Je to člověk pro rodinný život. S Tomáškem se mají moc rádi, dokonce začal Petrovi, tedy mému partnerovi, říkat táto. Rád by si ho přisvojil a Tomík by pak neměl moje, ale jeho příjmení,“ psala.
Snesla jsem obálku dolů, abych se na ni manžela zeptala. Nezapíral, skutečně měl syna, o kterém celou dobu věděl. Narodil se zhruba tři roky před naším seznámením, ale v době, kdy Honza a chlapcova matka spolu už nechodili. První měsíce těhotenství dokonce tajila, protože se styděla. „Byla to slušná holka, jen jsme byli příliš mladí,“ posteskl si manžel. Vyprávěl mi, jak všichni očekávali, že si ji vezme, jenže o to ani jeden z nich nestál. Do rodného listu uvedený nebyl, nicméně jí pomáhal po finanční stránce a ona mu občas napsala, jak se dítě má. Poté, co si našla nového partnera, kterého Tomáš opravdu považoval za svého otce, už o nich neslyšel
Vím, že život se umí obrátit naruby a že se dějí různé události, které se vlivem okolností zamotají a popletou. A ani mi nevadí, že můj muž má dítě, tedy dnes už dospělého syna. Co ale nemůžu překousnout je fakt, jak se ho vzdal. Když jsem se ho zeptala, zda ho nezajímalo, jak se má a zda třeba nepotřebuje pomoct, pokrčil rameny a uznal, že ano… nikdy ho však nevyhledal. Prý chtěl být ohleduplný k jeho pocitům. Chápu to, ani tak ovšem nedokážu překousnout, že už dvacet pět let neví, co je s jeho dítětem, a že mi neřekl pravdu sám a mnohem dřív.
Dobrý den, Heleno,
začnu faktem, že Vám vadí, že se muž vzdal syna. Jeho úhel pohledu je jiný, matka jeho syna o soužití s ním nestála, finančně jí nicméně vypomáhal. Víc se po něm nechtělo, jednoduše se přizpůsobil situaci. Vyhověl požadavku ženy a jeho věk a nezralost mu neumožnily podnikat další kroky. Do života jeho bývalé dívky vstoupil jiný muž, který se syna ujal, pro Vašeho muže to byl signál, že je o oba postaráno. Žil jiný život s jinou ženou a roky ubíhaly, rozumím i jeho postoji nekontaktovat dítě, které už mělo „tátu.“ Možná měl strach narušit vztahové vazby, jak uvádíte, chtěl být ohleduplný, dost možná se obával i svých vlastních pocitů, kterým by čelil v momentu bezprostředního setkání. Někteří muži zkrátka takoví jsou. Pokud cítí, že by někde mohl vzniknout problém a neví, jak to řešit, vyhnou se mu…
Souhlasím s Vámi v tom, že není jednoduché překonat, že Vám muž tuto skutečnost zatajil. I tady zmíním fenomén strachu. Možná si nebyl jist, jak byste reagovala, zda byste s ním vůbec byla. Měl pochybnosti a rozhodl se o tom nemluvit. Heleno, i přesto, že celou situaci vnímáte ženským empatickým pohledem, nepodrobujte muže kritice. Je to pro něj citlivá věc, nyní se rána otevřela a zacelit mi ji pomůžete tím, že mu vyjádříte pochopení. Řekněte mu upřímně, že Vám skutečnost, že má syna, nevadí a pokud by se rozhodl jeho matku nebo syna někdy kontaktovat, má Vaši podporu. Nesmírně se mu uleví a Vás, své životní partnerky, si bude ještě více cenit.
Mgr. Charlotte Benátská Speciální pedagožka a psychoterapeutka zaměřená na párovou komunikaci a uzdravení rodinných vazeb. Věnuje se specielně ženám v oblasti zdravého ženského sebevědomí a intimity. Je autorkou publikace Ženy, klíč ke spokojenosti je v nás. www.vztahy-komunikace.cz
Pokud jste se ocitli v situaci, se kterou se s námi chcete podělit nebo si s ní nevíte rady, napište nám na email: [email protected]
