7 vět, které šťastní lidé neříkají

„Ach jo, kdybych tenkrát…“

Trápit se nyní určitým rozhodnutím z minulosti a jeho důsledky je nesmyslné. Samozřejmě je skvělé poučit se ze svých chyb a vzít si je jako příklad, jak určitou situaci příště neřešit. Ale pokud si pořád za něco nadáváte a stěžujete si, nebudete nakonec spkojení nikdy. V dané chvíli jste dělali, co jste mohli, a rozhodli se podle svého tehdejšího uvážení. Buďte proto ke svému mladšímu já, které tropilo hlouposti, dnes mnohem shovívavější a odpusťte mu. Řiďte se přitom moudrostí Buddhy: „Neutíkej před minulostí a neztrácej se v budoucnosti. Minulost už neexistuje a budoucnost ještě nepřišla. Život je právě tady a teď.“

„To jsem jenom měla štěstí“

Někdy si to ani neuvědomujeme, ale většina z nás zažívá v životě opravdu spoustu štěstí. Už třeba jen skutečnost, že jsme se narodili v té části světa. lde nejsou žádné války, hladomor nebo úmorné výkyvy počasí, je opravdovým bonusem. Ovšem ve chvíli, kdy se nám něco opravdu povede a my přitom děláme, že za to můžou jenom vnější faktory, signalizujeme tím naší psychice, že vlastně za moc nestojíme a ani nic nezvládáme. Dáváme najevo, že úspěch je hlavně zásluha vnějšího světa. Proto svoje úspěchy spokojení lidé většinou komentují takhle: „To se MI opravdu povedlo!“

„Ne, to mě nezajímá“

Odborníci říkají, že náš mozek přímo miluje nové zážitky. Rád se učí a rozplétá různé souvislosti, rád se nechává překvapovat. V takové chvíli je totiž aktivní a produkuje v těle hormony štěstí. Takže si klidně poslechněte, když někdo vypráví o zajímavé vážné hudbě nebo neznámých léčivých bylinách. Teprve až budete mít o něčem pár informací, může vás neznámé téma zaujmout. Nebo také ne, což je samozřejmě rovněž v pořádku. 

„Jsem tak tlustá (hloupá, nudná…)“

Některé dny je těžké se mít rád. Sice to není příjemné, ale je to naprosto v pořádku. Pořád lepší než být do sebe zahleděný narcista. Ale pokud zahrnujete sebe i ostatní věčnými stížnostmi a sebepochybnostmi, utužujete je. A to není dobré. Stejně na nic je trápit se snahou o dokonalost. Raději si nacvičte, jak se mít rád (včetně drobných chyb) a už o sobě říkejte pouze hezké věci: „Mám krásné ženské tvary…“

„Mám smůlu v lásce“

Najít toho pravého není snadné, proto byste si měli pořád uvědomovat, že je úplně normální, že během hledání narazíte na hlupáky nebo záletníky. Namluvit si, že nikomu nestojíte za to, aby vás miloval, může vést k tzv. sebenaplňujícímu proroctví - to znamená, že pokud něčemu věříte, chováte se takovým způsobem, že se to nakonec stane pravdou. 

„Zase já…“

Touhle větou se stavíte do role oběti a dopřáváte si ještě pořádnou porci sebelítosti. Někdy vás to utěší, když můžete před sebou samými a ostatními tvrdit, že nic není vaše vina, ale za všechno může ten zlý svět. Ale po půlhodině byste toho měli nechat a říct si: Já to dokážu! Budu bojovat o sebe a své štěstí. 

„Dneska není můj den“

Špatnou náladu má občas každý, ale jde o to, jak na den blbec budete nahlížet - můžete to také celé otočit a říct si: každý den je můj den. I když se vám zrovna moc nedaří. Vždyť ani nemusí. Když od sebe neočekáváte, že budete pokaždé podávat jen ty nejlepší výkony, pak si můžete užívat života, i když se vám něco nepovedlo nebo vás někdo naštval. Bylo by hloupé si jen proto, že jste měli těžké ráno a zažili pár mrzutostí, zkazit šanci na dobrou náladu po celý zbytek dne. 

@svetzeny