Rozhovor s Lucií Vondráčkovou: Moje paralelní světy

Umíte si představit, že byste trávila dvanáct měsíců jen za oceánem?

Zatím jsem to nezažila, ale co není, může být.

Na co myslíte, když odlétáte do Montrealu, a jaké máte pocity, když přistáváte v Praze?

Cestou sem mám v hlavě plán všeho, co musím zvládnout. Někdy turné, někdy desku, někdy obojí a navrch film. Když nasedám do letadla směr Kanada, nechápu, že se to všechno dalo stihnout.

Chybí vám v Kanadě něco z Čech a naopak v Čechách z Kanady?

Nehledám tu klid, který mám v Kanadě, a tam nehledám frmol, co zažívám tady. Jsem spokojená tam, kde zrovna jsem. Pokud jste třeba na večírku a máte dojem, že ten někde jinde je lepší, jste jako na trní. Jakmile si ale najdete kamarády na té první akci, už nikam nepotřebujete spěchat.

Popište nám svůj obyčejný kanadský den…

Nákup, vaření, trénink, uspávání, probouzení, plavání, čtení knížek, pískoviště, oddech. Úplně normální, nudně krásný a hektický život mámy na mateřské.

Když se vrátíte sem, jste velmi zaneprázdněná. Najdete si čas na kamarády a rodinu?

Na ty se sem těším nejvíc! Po práci jsou kamarádi a rodina jako odměna. Nemusíme ani nic extra podnikat. Jsme prostě spolu, to stačí.

@svetzeny