Láska, která vyhasla v Sarajevu: Tragický osud následníka trůnu a jeho ženy Žofie

Píše se 30. leden 1889, kdy se na rakouském zámečku Mayerling zastřelil korunní prince Rudolf – jediný syn císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty Bavorské známé jako Sissy. V ten okamžik bylo také rozhodnuto o osudu Františka Ferdinanda d'Este. Nejstarší syn arcivévody Karla Ludvíka Rakousko-Uherského (bratra císaře Františka Josefa) měl do té doby o životě jasno. Chtěl se věnovat vojenské dráze. Rázem ho ale čekaly nástupnické povinnosti a hledání vhodné nevěsty, která by splňovala nejpřísnější kritéria pro manželku hlavy habsburské dynastie. 

Osudová žena

V září roku 1894 bylo v sálech českého místodržitelství v Praze na Malé Straně živo. Zemský místodržitel František hrabě Thun – Hohenstein uspořádal ples, na který se dostavila vybraná společnost včetně arcivévody Františka Ferdinanda, který ten večer potkal svoji osudovou lásku. Hraběnka Žofie Chotková byla dcerou rakouského diplomata Bohuslava Chotka z Chotkova a Vojnína. Společensky sice patřila k nevyšší aristokracii, ale její rod byl poměrně chudý. Žofie byla v té době dvorní dámou arcivévodkyně Isabely z Croy a bylo jí už 26 let, takže zlé jazyky ji označovaly za starou pannu. Nic z toho ale Františka Ferdinanda neodradilo, ve chvíli kdy vysokou a štíhlou hraběnku s velkýma očima uviděl. Pověstná jiskra přeskočila hned ten večer.

Sňatek z lásky

Svůj vztah milenci tajili dlouhé čtyři roky. Když se nakonec František Ferdinand rozhodl přestat svou lásku skrývat a chtěl se s milovanou Žofií oženit, u císaře a vládnoucích kruhů Rakousko – Uherska tvrdě narazil. Chudá hraběnka se totiž do habsburské sňatkové politiky vůbec nehodila. Jenže nic nepomohlo a následník si nakonec prosadil svou. Musel však přistoupit na to, že jeho žena nikdy nebude mít titul arcivévodkyně a nebudou jí prokazovány žádné pocty, které by jí, jak manželce následníka náležely. Manželství bylo označeno za morganatické -tedy nerovné původem manželů. 

Další hořkou pilulkou byl i fakt, že z následnické linie budou vyřazeny i děti, které se z manželství narodí. Jediným ústupkem byl titul vévodkyně z Hohenbergu, který Žofii Císař udělil. Skromná svatba se pak konala 1. července 1900 na zámku v severočeských Zákupech a nezúčastnil se jí nikdo z císařské rodiny, ani Františkovi sourozenci.

Rodinný život

Pro svůj život si manželé zvolili malebný zámek Konopiště, který koupil František Ferdinand již v roce 1887 jako lovecký zámek. Nakonec ho nechal přestavět v moderní rodinné sídlo, kde se manželům narodily děti Žofie, Maxmilián a Arnošt (čtvrtý chlapec přišel na svět mrtvý). Rodina tu žila šťastně, daleko od dvora a intrik, a to až do osudného června roku 1914.

Tehdy se následník vypravil na Balkán, kde se mimo jiné zúčastnil vojenských manévrů v Sarajevu. Doprovázela ho i Žofie, ačkoli cesta byla už předem považována za dost riskantní a probíhala za zvýšených bezpečnostních opatření.

Konec lásky i životů

V neděli 28.června 1914 měl následnický pár v Sarajevu náročný program. Při přejezdu z radnice do posádkové nemocnice došlo k osudovému atentátu, který spáchal student Gavrilo Princip, člen organizace Černá ruka, jež likvidaci následníka trůnu dlouho připravovala. Z bubínkového revolveru vystřelil Princip několikrát a podle očitých svědků byl ve stavu, kdy střílel prakticky bez rozmyslu a to, že oba manžele smrtelně zranil, byla spíše velká náhoda. Jeden z výstřelů zasáhl Žofii, kterou ale atentátník původně zabít nechtěl. Rozervala jí břišní aortu. Další kulka mířila na Františka Ferdinanda a zasáhla ho do krční tepny.

Podle slov očitého svědka hrabě Harracha Žofie ještě viděla, jak u úst jejího milovaného manžela vytéká pramínek krve a zvolala jen: „Proboha, co se ti stalo?“ Načež sklouzla ze sedadla s obličejem mezi koleny Jeho Výsosti. Byla mrtvá. „Žofinko! „Žofinko! Neumírej mi! Zůstaň pro naše děti..“ Když automobil dorazil do sídla zemské vlády v Konaku, František Ferdinand ještě žil, ale byl v hlubokém bezvědomí a za několik minut pak vydechl naposledy.     

Dvorní dámou i po smrti

Rakve s ostatky arciévody a jeho ženy Žofie byly převezeny nejprve do kaple ve vídeňském Hofburgu. Žofiina rakev byla umístěna na podstavci o 30 centimetrů nižším než rakev následníka trůnu. A černé rukavičky na jejím víku hlásaly, že zde leží pouhá dvorní dáma. Jednu věc ale Františku Ferdinandovi nikdo neupřel. Ve své závěti totiž následník stanovil, že chce být jednou pochován v kryptě na zámku v rakouském Artstettenu, nikoli v Kapucínské hrobce po boku ostatních Habsburků. Toto přání se mu vyplnilo. Na věky tak spočívá vedle své Žofinky, kterou miloval nade vše na světě.