Neodolatelný Steve McQueen: Jako dítě válčil s pouličními gangy, skončil v pasťáku. Miloval ženy, auta a kokain, kolegové ho nesnášeli. S Paulem Newmanem se poprali

Terrence Stephen McQueen se narodil 24. března 1930 v Beech Grove v Indianě. Jeho otec, kaskadérský pilot, opustil rodinu krátce po jeho narození. Matka Julia, zápasící s alkoholismem, nebyla schopna se o něj postarat, a tak byl malý Steve svěřen do péče prarodičů na farmě ve Slateru v Missouri. Zde zažil své nejklidnější roky, než byl ve věku osmi let přiveden zpět k matce a jejímu novému manželovi do Indianapolis.

Život s násilnickým nevlastním otcem a časté stěhování vedly k tomu, že se McQueen ve škole neprosazoval. Trpěl dyslexií a částečnou hluchotou, navíc musel neustále bojovat s dalšími nevlastními otci. Vše vygradovalo, když se s matkou vrátili do Los Angeles, kde se Steve stal členem gangu a byl naprosto nezvladatelný. Ve čtrnácti letech byl proto matkou poslán do nápravného zařízení pro mladistvé v Chino Hills v Kalifornii. Zde začal nacházet zázemí a disciplínu, které mu dříve chyběly.​ Překvapivě na toto místo nikdy nevzpomínal ve zlém, naopak. Až do smrti na polepšovnu finančně přispíval a pravidelně tam posílal dary.

Z vojny k herectví

Už od mládí měl herec na kontě řadu pochybných zaměstnání. Nechal se najmout jako námořník, s lodí doplul do Dominikánské republiky, chvíli pracoval jako plavčík a pak se stal vyhazovačem v nevěstinci. Další jeho kroky vedly do Kanady, kde pracoval jako dřevorubec. V Texasu si vyzkoušel profesi těžebního dělníka a odtud kariéru obchodního cestujícího. V roce 1947, ve věku sedmnácti let, se McQueen přidal k námořní pěchotě Spojených států. Zpočátku měl problémy s autoritami, byl sedmkrát degradován, ale nakonec našel v armádě smysl a disciplínu. Po třech letech služby byl čestně propuštěn.

To už měl v hlavě vizi toho, že se chce stát hercem, na hodiny herectví si ale musel nějak vydělávat. Pracoval proto v baru, dělal podomního prodejce a dokonce jezdil s taxíkem. Hereckou kariéru odstartoval v divadle, to ale jeho touhu po adrenalinu nenaplňovalo. Naštěstí si ho na Broadwayi brzy všimli hledači talentů, a tak mohl Steve zamířit na stříbrné plátno.

Vzestup ke slávě

V době, kdy byla jeho sláva na startu, v Hollywoodu nebyla o slavné herce nouze. Přesto se tento zádumčivý chlápek, který se stranil lidí a mezi kolegy nebyl příliš oblíbený, dokázal prosadit a díky svému nezaměnitelnému charismatu se stát hvězdou první kategorie. McQueenova herecká kariéra začala menšími rolemi ve filmu a televizi. Jeho první epizodní role se odehrála ve snímku Někdo tam nahoře mě má rád, průlom však přišel s hlavní rolí v hororu The Blob v roce 1958 a následně v televizním seriálu Wanted: Dead or Alive. Jeho skutečný vzestup ale nastal v šedesátých letech s filmy jako Sedm statečných a Velký útěk, kde ztvárnil charismatické a nezávislé postavy, které rezonovaly s publikem.

V roce 1968 si zahrál v ikonickém filmu Bullittův případ, kde předvedl nezapomenutelnou automobilovou honičku ulicemi San Francisca. Jeho vášeň pro auta a motocykly nebyla jen filmová, sám byl vášnivým závodníkem a často prováděl své vlastní kaskadérské kousky.​ Řadu závodů dokonce vyhrával a dalo by se říct, že auta byla jeho stejnou vášní jako ženy. To ostatně dokázal i během záběrů ve filmu Le Mans, kde všechny kaskadérské scény sám odehrál.

Mezi hereckými kolegy rozhodně příliš oblíbený nebyl, a to zejména proto, že potřeboval neustále být středem pozornosti a vyžadoval, aby jeho role byly výraznější, než u všech ostatních. Výrazněji se takto projevil při natáčení snímku Sedm statečných, kde nemohl přenést přes srdce, že bude před kamerami s většími hvězdami, než byl tehdy on. Už tenkrát si znepřátelil na smrt hollywoodského hezounka Paula Newmana, s nímž dokonce později došlo i na pěstní souboj. Herci se totiž ve filmu setkali víckrát, zejména v katastrofickém snímku Skleněné peklo, kde jejich nevraživost vyvrcholila. Paul Newman tehdy označil McQueena za zatracenýho egoistickýho bastarda, McQueen Newmana zase za primadonu, co neumí nic jiného, než koulet očima.

Osobní život plný vášní

McQueenův osobní život byl stejně bouřlivý jako jeho filmové role. V roce 1956 se oženil s herečkou Neile Adams, se kterou měl dvě děti. Poznali se při natáčení jeho prvního snímku Někdo tam nahoře mě má rád a bylo jasné, že jejich jiskření před kamerami se přenese i do soukromého života. Jejich manželství však skončilo rozvodem v roce 1972, částečně kvůli McQueenovým nevěrám a problémům s drogami.

Následně se oženil s herečkou Ali MacGraw, jejichž vztah byl vášnivý, ale také plný konfliktů, navíc byl poznamenán mnoha potraty. Ani toto manželství nevydrželo, nebylo však poslední. Po rozvodu v roce 1978 se Steve stáhl do ústraní a v roce 1980 si vzal za manželku o třiadvacet let mladší modelku Barbaru Minty, která se zároveň stala jeho poslední ženou. Jak ale herec sám prohlásil, údajně opravdově miloval jen svoji druhou manželku Ali MacGraw, o níž tvrdil, že byla jeho životní láskou. Jak se ale ukázalo, měl jich nakonec víc – byla to rychlá auta a také drogy, zejména kokain, který začal užívat v 70. letech.

Boj s nemocí a kontroverzní léčba

V roce 1979 byl McQueenovi po dlouhodobých problémech s kašlem diagnostikován mezoteliom, vzácná forma rakoviny plic spojená s expozicí azbestu. McQueen věřil, že k expozici došlo během jeho služby v námořnictvu, kdy odstraňoval azbestovou izolaci z potrubí. Steve nevěřil v klasickou léčbu a hledal alternativní možnosti, jak se vyléčit, i když už rakovina metastázovala. Propadl alternativní léčbě šamana W.D.Kelleyeho zahrnující hladovku a klysýtry z kávy, za níž zaplatil přes 40 tisíc dolarů, ale samozřejmě mu vůbec nepomohla.

Přesto to v Mexiku nevzdal a po neúspěšné léčbě navzdory varování lékařů podstoupil v Ciudad Juárez operaci, při níž mělo dojít k odstranění dvoukilového nádoru na játrech. Jak ale lékaři správně předpovídali, jeho srdce takovou zátěž neuneslo a Steve McQueen zemřel ve spánku na selhání srdce 7. listopadu 1980 ve věku padesáti let.

Zajímá vás Hollywood a vše kolem? Přečtěte si, jaké byly jeho počátky!