10 hlášek z Gilmorových děvčat, které ukazují, jaké jsou ženy doopravdy

1. Navrch huj, uvnitř fuj

Rory: „Počkej, vždyť jsi mi nedolakovala nehty na nohou!“
Lorelai: „Koho to zajímá, když na nich stejně budeš mít boty?“

Poznámka: Ne že bychom my ženy nedodržovaly základní hygienu, ale jsou chvíle, kdy jsme rády, že nemusí být všechno pinktlich (třeba holení nohou v zimě, vy víte, o čem mluvíme, dámy).

2. Máme sklony k závislostem

Lorelai: „Chci kofein! V jakýkoli formě. Ještě jsem ho dneska neměla. Vypiju ho, píchnu si ho, sním ho, budu ho šňupat… Honem!“

Poznámka: Nepředstavujte si hned tvrdé drogy, závislost mohou mít lidé i na situacích, místech, jídle, nebo dokonce dalších lidech. Čerstvě zamilovaní mohou potvrdit, že jeden den bez toho druhého je přímo k zbláznění. A jak se teprve cítí kávoví maniaci?

3. I my to umíme rozjet

Rory: „V kolik jsi dorazila domů?“
Lorelai: „Slunce vysoko, ptáci zpívali, hlava bolí…“

Poznámka: Být na večírku za hvězdu není výsadou mužů. I my holky to umíme pořádně rozjet a taky někdy přehnat. A pak nás celý následující den bolí hlava.

4. Když není po našem, stejně je po našem

Rory: „Díky, že mi půjčíš svůj džíp!“
Lorelai: „Došlo mi, že když ti ho nepůjčím, stejně mi ho šlohneš.“

Poznámka: Ano, ano, ano. Už vám někdy partner vyčítal, že se urazíte, když není po vašem? A vy jste zarytě nesouhlasila? No, ať je to jak chce, my ženy si vždycky umíme prosadit svou.

5. Máme přirozenou nedůvěru vůči mužům

Rory: „Tihle dva by chtěli přátelství, jen pokud bys to slovo měla vytetovaný na zadku!“

Poznámka: Je to tak. Každá z nás byla někdy v životě ponížená nebo utrápená kvůli nějakému sobeckému nebo necitlivému mužskému. A taková životní zkušenost nás nutí být vůči opačnému pohlaví obezřetnými.

6. Umíme být občas paranoidní

Jackson: „Co je tohle?
Sookie: To je můj sekáček.“
Jackson: „Co když na to upadne dítě?“
Sookie: „Myslíš, kdyby naše ještě nenarozený dítě vylezlo z dřezu do otevřený druhý zásuvky – to by bylo vážně zlý.“

Poznámka: Někteří muži umí být flegmatičtí, některé z nás zase hysterické. Tak nás příroda stvořila.

7. Musíme mít za každou cenu styl

Rory: „Poslouchej, pro koho má být tenhle růženec?“
Lorelai: „Ten je můj.“
Rory: „Na co ho potřebuješ?“
Lorelai: „Je hezký.“
Rory: „Je na modlení.“
Lorelai: „No, modli se, ať mi jde ke kostýmu.“

Poznámka: Možná to není důležité, ale na módě nám záleží. Proto jsme schopné být smutné, když nemáme co na sebe, a trávit hodiny nákupy.

8. Jde-li o rodiče, chráníme si soukromí

Lorelai: „Ještě nikdy nepoužila křestní jméno žádné mojí známosti. Držela jsem ji od všeho stranou. Říkala jsem ‚ten s knírkem‘, ‚ten s náušnicí‘ a ‚ten s dřevěnou nohou‘.“
Max: „Hm, samí piráti.“

Poznámka: Ruku na srdce, otec a matka které ženy jsou stoprocentně spokojení s jejím výběrem partnera? Jejich sladká holčička bude v jejich očích navždy tisíckrát lepší než kdokoli, koho si vybere.

9. Láska je pro nás vším

Rory: „Žebra… praskají. Orgány jsou napadrť.“
Lorelai: „Láska bolí.“

Poznámka: A když je pro nás něco vším, dokáže nám to učinit celý život šťastným stejně jako ho zničit.

10. Někdy jsme prostě líné

Kirk: „Chci zářit zdravím jako někdo, kdo cvičí. Bez toho cvičení samozřejmě.“

Poznámka: Někdy proležíme celé dny, měsíce necvičíme a přejídáme se. Taková je realita.