Přejít k hlavnímu obsahu

Jak vysvětlit dětem, že ježíšek nemá miliony?

Jak vysvětlit dětem, že ježíšek nemá miliony?

Znáte dětská přání a i dětskou bezmeznou víru, že je možné úplně všechno. Pokud jste právě teď otevřely dopis pro ježíška, kde je téměř překopírovaný leták z hračkářství včetně všech 80 položek, možná je na čase dětem odkrýt, že nic není zadarmo a že i peníze něco stojí.

Budovat v dětech vztah k penězům lze nenásilně už zhruba od tří let až pěti let jejich věku. Takto malé děti sice ještě neumí identifikovat, že za věci, které máte kolem sebe, se muselo zaplatit, ale dost dobře v nich můžete začít formulovat myšlenku, že ne všechno mohou mít. „Rozhodně radím začít už ve chvíli, kdy dítě vnímá zodpovědnost za své hračky,“ radí Ondřej Hatlapatka, finanční poradce ze společnosti Partners.

Jak začít?

“Je dobré začít něčím malým, jako pár drobnými do prasátka a poté jít společně koupit nějakou věc, kterou si sám vybere. Uvidíte, jak si ji najednou bude vážit. Už tímto budujete v dítěti zodpovědnost ke spoření a tomu, že nemůže mít všechno. Pokud dítě, například na hračku nečeká, nemůže si nikdy uvědomit její cenu. Pokud tuto situaci navíc podtrhneme tím, že si na hračku „šetřilo“, bude si ji více vážit a uvědomí si, že každá věc, něco stojí,” doporučuje dále poradce z Partners.

Učte děti také preferencím a nebojte se jim ukázat, že nejprve je důležité pokrýt potřeby, jako je bydlení a jídlo a teprve poté je zábava, hračky a sladkosti. Vysvětlovat to můžete na jednoduchých příkladech třeba při hraní s autíčky i plyšáky. Stačí, když půjde pan řidič natankovat a zaplatit za benzín, nebo když si budete hrát na restaraci, obchod a podobné hry.

Větší dítě, větší zodpovědnost

Starší dítko, cca okolo 8, 10 let již může převzít zodpovědnost za některé úkony, za které se platí. Například mu můžete svěřit nakupování svačin do školy a vyčlenit mu na to zvláštní rozpočet. Zároveň může v tomto věku dostávat i malé kapesné. “K tomu doporučuji zavést dětský účet, který bude kontrolovaný rodiči, ale dítě k němu může získat i platební kartu. Na té rodič nastaví denní limit a posílá na tento účet peníze.

V tu chvíli je velmi dobré, pokud si s dítětem určíte hranice, co si platí sám a na co mu přispějete. Velmi rychle pochopí, že utratit vše za sladkosti znamená, že nebude mít například na lístek do kina. Rozhodně nemáte působit, jako krkavčí rodiče, ale pokud se dítě zeptá, co  má tedy udělat proto, aby příspěvek od vás dostalo, je to správná otázka a je vidět, že si uvědomuje, že peníze se neobjevují ve vaší peněžence náhodou.

To je správně a rozhodně bychom neměli mít problém v tu chvíli dítěti přispět. Pokud ale bude považovat naše peníze jako samozřejmost, je to špatně a potom je potřeba mu ukázat, že ne vždy dostane to, co chce,” upozorňuje Ondřej Hatlapatka z Partners.

Pozor na maličkosti

Nezapomínejte se, že každé dítě se učí nápodobou už od útlého věku. Vy jste pro ně studnice vzorců chování, které považují přirozeně za správné, někdo, kým chtějí být, až budou velké. Když budete samy peníze válet po stole, pravděpodobně dětem ani nedovolíte nabýt pocitu, že peníze jsou něčím důležitým.

Naopak když sami k penězům budete projevovat úctu, přijmou děti tyto vzorce chování za své.