Reklama
Autor: Depositphotos

Dala jsem dítě do babyboxu

Budu máma! Věta, za niž by některé ženy daly cokoli. Jsou ale i takové, které si to šeptají s hrůzou a obavami. Dokážou-li situaci vyřešit tak, aby „nechtěňátko“ dostalo šanci na šťastný život, zaslouží si naši úctu.

Někdo předčasně dospěje, jiný zase zůstává dítětem déle, než by odpovídalo jeho věku. Já byla ve svých devatenácti od každého trošku… Vzhledem k tomu, že naše rodina byla všechno, jen ne harmonická, musela jsem se odmala starat o brášku, který se narodil čtyři roky po mně. Matka s otcem byli skoro pořád opilí, hádali se a fyzicky se napadali, a jestli máme co k večeři nebo čisté oblečení, je moc nezajímalo. Na druhou stranu jsem ale kvůli nedostatku lásky zůstala pořád tak trochu dítětem – toužila jsem po něze a milých slovech, po pochvale, pozornosti…

To mi asi v šestnácti začal poskytovat Tibor – stejně starý kluk, který doma taky neměl na růžích ustláno. A já mu věřila, že to myslí doopravdy a že spolu založíme rodinu, kde bude panovat klid, pořádek, pochopení, láska… Sotva jsem ale krátce po svých devatenáctinách otěhotněla, ukázalo se, že to byla iluze. „To je malér, Zuzi, na potrat momentálně nemám, ale neboj, půjčím si,“ řekl mi nejdřív celkem vlídně. Jenže jak jsem namítla, že si chci děťátko nechat, změnil tón: „Prosím tě, nežvaň o lásce a o rodině! Podívej se kolem sebe, jak to končí. To tak, uvázat si už teď na krk fakana!“

DOMA MI NEPOMOHLI

Když jsem celá ubrečená přišla domů, hned mi došlo, že ani tady není nejlepší nálada na řešení situace, ve které jsem se ocitla. Naši se zase hádali, tentokrát kvůli tomu, že matka otěhotněla, a otec zuřil, že na to přišla pozdě, takže už nemůže na interrupci. Poprvé mi došlo, že matka zřejmě byla na potratu vícekrát. „Co koukáš, ty náno? Jak bysme to asi všechno živili? Stačí, že máme na krku vás dva! Ty už bys taky mohla z domu a starat se o sebe,“ houkla na mě, když jsem se na to opatrně zeptala. Reagovala jsem v afektu a bez rozmyslu: „Jak chceš, já jdu! Vy dva se tu třeba pozabíjejte,“ dodala jsem a práskla dveřmi.

Později jsem se dozvěděla, že matka potratila samovolně – anebo tomu možná pomohla, kdo ví… Tím pevněji jsem byla rozhodnutá děťátko ve svém těle nezabít a dát mu šanci, třeba bude jeho život lepší… Jenže mi bylo jasné, že sama se o ně postarat nemůžu. S platem pomocnice v hotelové kuchyni jsem si ani nemohla najmout byt. Měla jsem štěstí, že zrovna odcházela jedna servírka ubytovaná v podkrovním pokojíku, takže mi ho šéf přiklepl. Nesměl se však dozvědět, že jsem těhotná, to bych přišla o ubytování i o práci. A tak jsem se stahovala, aby nikdo nic nepoznal, a zatínala zuby, když se mi dělalo špatně.

KOMU ŘÍKÁ MÁMO?

Měla jsem strach, jak sama zvládnu porod, ale dokázala jsem to. Když jsem poprvé uslyšela křik své dcerušky, srdce se mi sevřelo prudkým citem. Byla tak nádherná! Vykoupala jsem ji, zabalila do hebké osušky a přitiskla k sobě. Mžourala na mě modrýma očičkama a droboučkou pěstičkou mi sevřela palec. Brečela jsem štěstím i steskem – to už jsem byla rozhodnuta, že se se svou malou budu muset rozloučit. Těšila jsem se s ní ještě celý následující den. Pak jsem ji oblékla do krásné soupravičky, kterou jsem pro ni pořídila, a když se setmělo, odnesla jsem ji do babyboxu v našem městě. „Tomu, kdo mému děťátku dá krásný a láskyplný domov, budu nadosmrti vděčná,“ napsala jsem na papír, který jsem položila vedle malé. Mojí holčičce už jsou dnes tři roky. Jaká je? Jak se jmenuje? Jaké bylo její první slůvko? Pokud „máma“, pak doufám, že patřilo paní, která si ho zaslouží víc než já. Vždyť jsem toho pro ni udělala tak málo – ale snad se mi podařilo jí zajistit šťastnější dětství, než bylo to moje.

Příběh nám zaslala Zuzana S. (23 let)

Proč se to stalo?
Svačiny pro Elišku
Založila jsem tradici
TwitterFacebookTisknoutTisknout
Share on Myspace

Příběh čtenářky: Celá rodina mě tlačila do svatby a takhle to dopadlo

Příběh čtenářky: Celá rodina mě tlačila do svatby a takhle to dopadlo

Stát si za svým názorem nebývá občas lehké. Zvlášť pokud...

Příběh čtenářky: Ze smrti mámy se dítě nikdy neoklepe…

Příběh čtenářky: Ze smrti mámy se dítě nikdy neoklepe…

Stalo se to před pětadvaceti lety, a přesto cítím, jako by to bylo včera. Myšlenky se mi ...

Příběh čtenářky: Kvůli mně se moje děti mezi sebou nenávidí

Příběh čtenářky: Kvůli mně se moje děti mezi sebou nenávidí

Někdy přirozená dětská řevnivost přeroste v patologický stav, jehož následku ...

Příběhy čtenářů: Valentýn může znamenat i konec lásky

Příběhy čtenářů: Valentýn může znamenat i konec lásky

Jak vypadá valentýnské prozření a nečekaný dárek, který ...

Chcete být cool? Noste oranžovou podle celebrit

Chcete být cool? Noste oranžovou podle celebrit

Oranžová symbolizuje hravost ducha, kreativitu a pozitivní energii. Možná právě ...

FOTO: Slavní sexy tátové

FOTO: Slavní sexy tátové

V Hollywoodu se to jen hemží pečlivými tatínky, kteří jsou zároveň velmi přitažliví svalovci. ...

28 knih, se kterými si užijete dovolenou

28 knih, se kterými si užijete dovolenou

Dovolená bez knížek prostě není dovolená. Jen si vzpomeňte, jak z nich po ...

Potřebujete načerpat novou energii? Tohle místo si zamilujete!

Potřebujete načerpat novou energii? Tohle místo si zamilujete!

Představte si že budete od rána do večera nosit jen župan. A chodit ze sauny do sauny, z bazénu ...

Reklama
PŘIHLÁSIT K ODBĚRU NEWSLETTERU
X
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama